Čeká mě zase po dvou letech cesta do Prahy, mého rodného města. Zmocňuje se mě příjemné vzrušení: znovu ji uvidím, matičku. Pro někoho možná prázdná slova, pro mně srdeční záležitost. Své rodné město mám v sobě otištěné jako razítko, naplněné věčnou barvou, třebaže jsem v něm valnou část svého života neprožila. Přečtěte si pokračování článku »

Docela dlouhou dobu jsem si přála vyzkoušet, co by se mnou udělal jointík. Člověk by měl poznat všechno, a protože pracuji lidmi, setkávám se jako terapeutka pochopitelně v různých variantách i se závislostmi. Není lepší cesty jak pochopit druhého, než si na chvíli obout jeho mokasíny a ujít s ním kousek jeho cesty. To je to stará indiánská moudrost. Ostatně, když už jsem u indiánů, šamanismus se bez halucinogenních látek neobjede, naopak, jsou přímo předpokladem. Přečtěte si pokračování článku »

Rok (2012) mi nadělil mnoho příležitostí udělat zásadní změny v osobním životě a v profesním zaměření. Z intenzivní pozornosti orientované na ostatní lidi mě život doslova nakopl do pozice, kdy jsem byla přinucena zabývat se konečně sama sebou, svými potřebami. Nabízím vám sdílení při jedné z kapitol tohoto mého období. Stalo se loňského listopadu. Přečtěte si pokračování článku »

včera jsme se rozloučili a já s bolestí v srdci ti píšu tenhle dopis, abych jí ulevila tím, že ji svěřím papíru, abych ti vyjádřila, jak moc jsem tě milovala a jak moc mi chybíš.

Navždy zůstane v mém srdci obraz, kdy jsem přišla do útulku pro pejsky, a když už jsem tam byla, nabídla jsem se, že půjdu některého venčit. Dali mi tebe, vlkošedého ovčáka, urostlého, i když v tom čase vyhublého na kost. Neměl jsi štěstí na páníčka, který tě dostal, když tě vyřadili z policejní služby. Trápil tě hlady a žízní, byls uvázaný u stromu a z hladu jsi okusoval nezralá jablka. Naštěstí  –  díky hodným a citlivým lidem, zasáhly úřady a tebe spolu s ostatními trpícími převezli do útulku. Vzpomínáš na tu fenečku, s níž jsme pak mnohokrát byli venku? Dostala se do dobrých rukou, ale ze stresu si pořád okusovala ocas až na kůži. Byla o hodně mladší, než ty, a protože taky hodně hladověla, nevyrostla. Zůstala malá a slabá. Tvoje výhoda byla v tom, že tě u policie pořádně krmili a mohl jsi vyrůst a vyvinout se v pořádného chlapáka. Jedině díky tomu jsi tohle příšerné období ustál. Jiná fenka z téhož příběhu po převozu do útulku zemřela na selhání ledvin. I tak vypadá důsledek „péče“ lidí. Přečtěte si pokračování článku »