Numerologie rozlišuje mezi čísly čísla podpůrná, harmonická, spíše nadělující a přejícná. Dalo by se také říci čísla šťastná, třebas je to termín trošku zavádějící.

Potom máme čísla zátěžová, riziková, jimž se chceme, pokud je to možné, raději vyhnout a eliminovat je ze života, jak je to jenom možné. Třeba ve jmenném rozboru, v adrese bydliště a zkrátka všude tam, kde to jde udělat. Kromě data narození, samozřejmě.

Třetí skupinu tvoří čísla přímo nebezpečná, a těmi jsou například 29 – číslo těžkého osudu, 40 – číslo krachu, ztrát všeho druhu, nečekaných, neblahých událostí jako jsou třeba nehody, havárie. Toto číslo je obávané napříč všemi numerologickými směry a pojetími. To je jedna z mála charakteristik, na nichž se ty různé směry a výklady shodnou. Čtyřicítka je potvora. Hydra, jež přináší jenom potíže, zdravotními komplikacemi či tvrdými omezeními v osobním životě a vztazích nekonče.

Jednu takovou příhodu ze života a setkání se 40 vám chci přiblížit.

Potřebovala jsem svého času od banky za jistým specifickým účelem platební kartu. Bylo to dost naléhavé, šlo o čas. V bance se na můj požadavek tvářili jako lední medvěd na tropickou palmu a stále mi chtěli vnutit debetní kartu. To jsem samozřejmě odmítala. Nejsem blázen, abych si takhle nabíhala do osidel. Nechtěla jsem po nich nic nemožného. Do banky jsem šla vybavena informacemi, co mohu požadovat. Když konečně pochopili, že neustoupím, vytasili se s tím, že vydání nové karty ovšem může trvat déle, než je obvyklá doba. Zkrátka, zaznamenala jsem dvě věci: že mě ženou k řešení, které vyhovuje jim, ne však mě, a že se do cesty, a to doslova, protože jsem potřebovala odjet, staví potíže. Nevěstilo to nic dobrého.

Po té mi za několik dní poslali zprávu, že mám kartu připravenou k vyzvednutí. Nu, dobrá, když je to tak, ještě se to stihne. Kartu jsem převzala, udělali se mnou hned její aktivaci. Už ji chci uložit, když v tom si, jak jsem už profesionálně poznamenaná, všimnu číselné řady, na jejímž počátku se v celé „své kráse“ vyjímala čtyřicítka. Polilo mě horko od hlavy po paty. Zaznamenala jsem, jak mi karta těžkne v ruce.

Doma jsem spočítala celé její číslo dohromady, a ejhle, vylíhlo se další rizikové číslo 43. To už bylo tedy moc. Byla jsem si jista, že tuhle kartu nemohu použít vůbec, ani na tu jednu jedinou transakci. Jenomže když budu žádat zase novou, už nestihnu v čase, co bylo nutné udělat. Co teď?  Zkusila jsem různé magické praktiky, jak kartu „ošetřit“, aby neškodila. Všechno marné. Padala mi na zem, pálila do rukou.  Bylo to jasně čitelné poselství: nepatřím ti.

Prohlížím papíry k vydání karty a ustrnu nad datem: bylo 13. 11.  2013. Souhra faktorů takto silových čísel plus číslo karty…dvě 4, vlastně tři, jdou kontra k mému číslu…to je jako koledovat si o pěkný malér. Mohla jsem si zlomit nohu při nastupování do autobusu, mohl havarovat autobus, mohlo mít potíže letadlo, mohlo se udát cokoliv z rejstříku těchto energií, násobených svým opakováním.

Druhý den jsem znovu naklusala do banky s neochvějným rozhodnutím, že se z ní nehnu, dokud to nevyřešíme pro mě přijatelným způsobem. A víte, co vyšlo ještě najevo? Karta sice byla aktivovaná, ale ne k té určitě transakci, kterou jsem potřebovala. To bych byla musela udělat navíc, jenomže mi to ovšem v bance jaksi zapomněli říct. Tudíž jsem ani nevěděla, jak to udělat.

Ačkoliv jsem kliďas a vím, že věci se dějí tak, jak mají, začala jsem být podebraná jako bolák a bankovní úřednici jsem na rovinku pověděla, že od nich v tuhle chvíli novou kartu nežádám, nýbrž aby hned provedli příkaz k úhradě, ať už stojí, co to stojí. Hned za tepla jsem zároveň zažádala o zrušení celého účtu včetně dosavadní platební karty. Úřednice byla trošku zmatená, možná i naštvaná, ale stála jsem si na svém. Banka ztratila moji důvěru. Kartu se čtyřicítkou ihned na místě zlikvidovala. Odcházela jsem se znatelnou úlevou.

Záhy jsem si šla vyřídit účet k jiné bance. Beztak jsem na to pomýšlela a banka mi svým přístupem a komplikací kolem karty jenom nahnala vodu na můj mlýn.

Muž za přepážkou měl hodnoty iniciál svého jména ve shodě s mým osobním číslem, takže jsem věděla, tady jsem na správném místě. Ihned pochopil, o co jde, když jsem se dotázala, jestli je pravda, že si u nich mohu částečně číslo účtu zvolit.

„Vy se asi zabýváte čísly, viďte?“ zeptal se. Nadšeně jsem přitakala a řekla mu o těch jeho iniciálách a číslu z nich vzniklém.

„No něco na tom je, jsem numerologii velmi nakloněn,“ řekl.

Což tedy pro mne bylo veliké překvapení. Potěšilo mě, že i za přepážkou banky může člověk nečekaně objevit spřízněnou duši. Co bych mohla chtít víc na důkaz toho, že jsem tentokrát na správném místě, ve správný čas a u správného člověka. Z navrhovaných možných předvolených variant jsem si vybrala číslo účtu a vznášeje se půl metru nad zemí jsem se z banky vzdálila s tím, že ta zatracená 40 mi posloužila k této radikální změně. Vědomé změně. Neseděla jsem nad tím trpně jako ovce. Kdybych kartu ignorovala, a nechala to být, jak mi to banka naservírovala, tak bych si jako člověk znalý věci vykoledovala tím spíš pěkný průšvih. Tomu věřte. Těm neznalým možná leccos ještě projde, ale člověku vědomému se takovéto přešlapy už neodpouštějí. Jak sami vidíte, ani nedovolují.

Ivana Inšana PÍHOVÁ

Někdy se v životě člověka udějí až neuvěřitelné věci. Jedna mně blízká osůbka, jíž jsem numerologicky počítala po rozvodu návrh jejího nového příjmení, mi dodatečně při té příležitosti vyprávěla historku vážící se k období těsně po její svatbě. Přivezla s sebou i corpus delicti, tedy listinný důkaz: všechny verze oddacích listů, které jim matriční úřad musel vystavit.

Když dostali první, který měl být také poslední, našli v něm závažnou chybu. Na matrice příslušného oddávajícího úřadu spletli společné příjmení novomanželů. Místo počátečního písmenka C jim  napsali  N. V opravné verzi  bylo sice příjemní manželů uvedeno správně, zato rok narození nevěsty byl 1881, místo 1981. Aby toho náhodou nebylo málo, tak za lomítkem jejího rodného čísla scházela jedna číslice. Oddací list tedy znovu putoval zpět na matriku. Vystavili jim další, včetně dalšího omluvného dopisu. Za lomítkem bylo už správě číslo, jenomže rok narození nevěsty opraven nebyl, a tak se stala úředně potvrzenou nejstarší nevěstou všech dob. V roce, kdy uzavírali svatbu (2007) jí podle této listiny bylo už 126 let. Tentokrát se na matriku do města pro správný oddací list vydala raději už osobně.

Svěřila se tenkrát s pocitem, který prožila při obřadu: „Jak jsme tam tak stáli, najednou mi hlavou proletěla myšlenka: „Co tady pohledáváš? Tady nemáš být!“ Umíš si určitě představit, co to se mnou udělalo. Už tak rozklepaná jako huspenina jsem se začala třást ještě víc. Věděla jsem, že nedělám dobře. Můj vnitřní hlas mi to říkal, ale nechtěla jsem ho slyšet, nechtěla jsem si to přiznat. Když jsme potom doma rozbalili svatební dar od města, kde jsme se brali, dva skleněné, překrásně malované poháry na víno, jeden z nich byl prasklý…Jasné, čitelné poselství. Už tehdy mi nebe posílalo zprávy, že tohle prostě neklapne. Kdybych byla aspoň zamilovaná…ale nebyla jsem. Vdávala jsem se proto, že on to chtěl a že to tak nějak vyplynulo z našeho dvouletého soužití před tím. Za trochu lásky bych tehdy bývala šla na konec světa. Že to láska nebyla, jsem měla rozpoznat už dřív a na radnici nejen vůbec nejít, ale vůbec s ním nebýt. Nemilovala jsem ho, pouze jsem se naučila mít ho ráda. Ani z jeho strany se o lásku nejednalo. Bylo to jenom účelové spojení, což se posléze začalo vyjevovat na každém kroku.  Vlastně to není pravda. Ono to bylo zřejmé, jenom já to neviděla. Náš svazek byl pitomý kompromis. A tak jsem si svůj pohár hořkosti za neuposlechnutí své vnitřní moudrosti a pomýlenou motivaci k uzavření manželství musela vypít do dna,“ vyprávěla.

Rozvedli se za čtyři roky po svatbě. Datum rozvodu bylo na chlup přesně stejné s datem jejich svatby. Lišil se jenom rok. Synchronizace Vesmíru zase předvedla, co umí.

Vypitý pohár hořkosti obnášel i následné léčení zranění srdce, čištění emocí a vůbec, spoustu práce na sobě a na rozvoji její osobnosti, kterou jsme z velké části udělaly společně. Že to často bylo bolestivé, snad ani nemusím říkat. Jak to tak bývá, tento mezník přivedl do jejího života nový, životodárný proud. Vstoupila do něj a začala svůj život řídit podle své skutečné svobodné vůle. Restartovala svůj život.

Poslechněte si, jak to ona sama s odstupem let vidí.

„Dneska mu vděčím za to, že mě podváděl. Tím mě osvobodil. Já bych jinak nebyla schopná od něho odejít a rozbít rodinu. Pro mne je rodina posvátný svazek, i když jsme, naštěstí (!) neměli děti. Možná jsem staromódní, ale je to tak. Pro mě má manželství hodnotu. Jenomže manželství založené na jiných kvalitách, než jsme my vytvořili. Vlastně to byly hliněné nohy, na kterých stálo, nemohlo to klapnout. Můj život po rozvodu se totálně změnil. Nebýt toho kopance do zadku, nebyla bych tam, kde jsem dnes.“

Užívá si to. Daří se jí práce, splnila si svůj sen. Sklízí úspěch ve své vášni pro divadlo a čeká, až přijde muž jejího srdce.

Má v tom jasno. „Vím, jaké jsem udělala přešlapy. Do partnerství nepatří ingredience jako je kalkulace, pokrytectví a obavy raději být s někým, než sama… To jsou plevy. Pro mě z toho vyplývá, že jedině opravdovost lásky a vzájemné úcty je recept, z něhož se dá tvořit vztah. Na tom trvám a tím se už jednou pro vždy nechám vést.“

Ivana Inšana PÍHOVÁ

Spousta lidí si 13 pojí s neštěstím a je-li k tomu ještě pátek, mají mnozí za to, že je to hotová pohroma. Raději snad ani nevystrčit nos z domu. Anketa veřejného mínění ukázala, že 13. v pátek se obává každý 5. Čech a každý 4. Němec. Kancléř Bismark například nepodepsal 13. žádnou smlouvu. J.W. Goethe zůstával 13. připadajícího na pátek raději v posteli.

Ani v našich dobách nezmizel strach ze 13. Žádný pořádný mrakodrap nemá 13. poschodí, 13. řada v letadlech bývá raději označena jako 12 a, v hotelích bychom asi marně hledali pokoj č. 13. Jsou to jenom pověry, nebo i tady platí, že na každém šprochu pravdy trochu?

Neblahá pověst provází 13 několik staletí. Jak k tomu přišla? Má se za to, že se váže k dávnému evropskému mýtu, k události ze 13. 10. 1307, kdy francouzský král Filip IV. Sličný, jeho vychytralý rádce Guillaum de Nogaret, a s nimi spolčený francouzský papež Klement V., první papež sídlící v Avignonu, vydal tajný rozkaz k zatčení všech templářů ve Francii a k zajištění jejich majetku. Členové templářského řádu, včetně velmistra a jeho zástupce, byli uvězněni, následně mučeni a posléze většinou uhořeli na hranicích. Bylo to veliké neštěstí pro templářký řád i pro spoustu dalších lidí, byla to likvidace řádu.

Podívejme se na ono „osudové“ datum 13. 10. 1307 z pohledu numerologie. Vévodí mu 3 jedničky, další dvě jsou schované v letopočtu, který součtově dává 11. Dvojnásobná, tvořivá energie Slunce, ale zároveň číslo zkoušek a zrady, a mimo jiné také symbol dvou protikladných situací a nesouladu zájmů. Protiklady a nesoulad zájmů tady rozhodně byl: bohatství a moc templářů, jimž prý nemalou částku dlužil i sám král Filip, a sám král i vysoký klérus se cítil templáři ohrožen. Ve 13. století bylo v řádu více než 20 000 rytířů a služebných bratrů, řád vlastnil na 9000 hradů, stovky kostelů, klášterů a obrovská panství, celý Kypr, o cennostech a penězích ani nemluvě. Stal se nejbohatším a nejmocnějším řádem v celé katolické církvi. Mocný řád budil strach a závist. Nebylo tedy snadné se mu dostat na kobylku. Nakonec se sáhlo po osvědčeném prostředku: rafinovaně vymyšleným pomluvám, které měly řád zdiskreditovat před veřejností, a hlavně u papeže. Ale abychom se v tom neztratili.

Obrovská síla tří jedniček, a dvou v letopočtu (1307 = 11) , byla v tomto případě doslova spalující. Výsledný výpočet nám dává č. 16 (součet všech čísel v celém datu). 16 je nazývána Rozbitá tvrz, a je to opět jedno z varovných čísel.Upozorňuje na zvláštní osudovost, nebezpečí, zmaření osobních plánů, nečekané události. V kartách toto číslo provází obraz věže zasažené bleskem, a postavu s korunou na hlavě padající dolů. Blesk zde symbolizuje nečekanou událost (blesk z čistého nebe), krouna i věž moc, postava z ní padající člověka zaskočeného událostí.

Třináctka vzniká spojením vibračních energií Slunce a planety Jupiter, a spojením vibrací dvou primárních čísel 1 a 3. Jednička značí prvopočátek, prvnostní akci, tvořivost, energii Slunce, která může být hřejivá, životodárná, ale i spalující. Z živlů symbolizuje oheň, tedy teplo, žár. Je v ní zastoupena originalita, rozhodnost, tvrdohlavost, nesnáší omezení, kritiku. Vyžaduje, aby k ní bylo vzhlíženo.

Trojka: značí idealismus, optimismus, pohyb, rozpínavost, jednotu těla, mysli, a ducha, činorodost, usilování o pravdu, spravedlnost, nezávislost a potřebu naprosté svobody projevu a pohybu.

Už z tohoto krátkého popisu vlastností čísel je patrné, jak mocné energie se spojují ve 13. Uchopit je a naučit se s nimi zacházat a správně je používat- to už dá práci. Ve starověku se říkalo: kdo pochopí, jak používat č. 13, bude obdarován mocí a převahou.

Samotné č. 13 symbolizuje tento výjev: kostra nebo smrtka s kosou žne lidi na mladém pažitu nově vzrostlé trávy, kde mladé tváře a hlavy raší ze země a vynořují se všude kolem. 13 je číslem převratu, který nabízí nový směr vývoje. Je spojena s mocí, která, je-li zneužita, přivolá zkázu. Pogrom na templářské rytíře byl s mocí rozhodně spojen. Pověsti praví, že král Filip i jeho rádce, papež Kliment a také hlavní inkvizitor zemřeli krátce po oné hrozné události za velmi zvláštních a tajemstvím obestřených okolností.

Prostě 13 je klasickým jablkem sváru. Třeba v křesťanství se stala oficiálním symbolem neštěstí, nebezpečí a zrady, protože 13. u stolu- Jidáš Iškariotský – údajně zradil Ježíše. Naproti tomu v židovské víře platí 13 za šťastnou. V Talmudu se píše, že Izrael bude rozdělen na 13 částí a 13. bude patřit Spasiteli. V Kabale se dočteme o 13 nebeských pramenech, 13 branách milosti. V Číně je 13 považována za číslo neblahé, přinášející obtíže a těžkosti. Podle mexických náboženských numerologů je 13 tou nejpříznivější číslicí, symbolizující Slunce a jeho pozitivní energii. Staří Mayové, kteří číslům, cykům, etapám a vůbec Vesmíru rozuměli a žili v souladu s jeho řádem, viděli v čísle 13 univerzální pohyb a návrat, uznání, radikální změnu, trasformaci, obsáhlý pořádek a nový vývojový stupeň. Charakterizovali ji vlnou stvoření, která se dostává ke svému konci. Vrací se zpátky k původnímu prameni, přináší domů soustředěnou sílu právě uplnyulého období. Nastává příprava na zahájení dalšího vývojového kroku. Všechno už je v pohybu, a co není, je odváto pryč. Je vidět nový vzor a směr. A v dávných časech symbolizovala 13 Mistra- dvanáct bylo rytířů kulatého stolu s králem Artušem jako třináctým. Vzorec 12 plus 1 nacházíme v mnoha náboženstvích minulosti i současnosti, v nich se vždy chápala 13 jako mystický učitel.

To ovšem vůbec nevylučuje, že 13 byla zároveň považována za zvlášť vzpurnou a vykutálenou. Kdo má rád jistotu a rutinu, jistě vnímá 13 jako obtížné a záporné číslo. Třináctka je číslo buřičů, dobrodruhů vlastní fantazie, anarchistů, reformátorů, vizionářů. Symbolizuje stálé změny a proměny, nic s ní není stabilní, jisté a konvenční. Naopak. Její redukce je č. 4, tedy planeta Uran, planeta revolucionář, bořitel, který smetá z cesty vše, co je přežité, nefunkční, co se neosvědčilo, aby mohlo přijít místo toho nové, progresívnější. Prostě vytváří se nová cesta, přichází nutná změna pro životní vývoj a nové myšlenky.

Současnému věku vládne sluneční znamení Vodnář, planeta Uran a č. 4. Vše se děje – i když ještě mnohde skrytě a jakoby za oponou – v souladu s vibrací změň. Reformy, nové události, ztráty zažitých „jistot“, dogmat, uspořádání, vzorců chování a tak dále, které vnímáme jako bezpečné, lze pozorovat denně kolem sebe.

Inšana

Dívala jsem se nedávno znovu na film o rakouské císařovně Alžbětě známé pod přezdívkou Sissi. Při tom mi napadlo, že v jejím životě je spousta shodných okolností jako v životě a osudu princezny Diany. Poohlédla jsem se po faktických záznamech a informacích.

Obě dvě známé osobnosti své doby těžce snášely krunýř dvorní etikety a obě s ním bojovaly, jak jim síly stačily, jak jim jejich srdce velelo. Dalo by se říci, že obě byly reformátorky tíživého jha, které vyvdaly. Za výsadu být členkami císařské a královské rodiny platily tvrdou mincí: ztrátou svobodného projevu, přirozenosti a spontánnosti. Svými reformami u dvora narážely na zavřené dveře nepochopení, na obedněný odpor, což oběma ženám vnášelo do života pocity marnosti, sklíčenosti, psychických potíží až nemocí. Moje úvahy mě zavedly k myšlence, že Dianina životní cesta je jakoby novodobějším opakováním životního příběhu Sissi, včetně bizarní smrti obou žen.

Sissi nebyla nikdy u dvora šťastná, stejně jako Diana.  Obě ženy nebyly šťastné ani v manželství, s výjimkou snad prvních let po svatbě císařovny Sissi. Její tchýně, arcivévodkyně Žofie, vládla v rodině „železnou“ rukou, v rodině byly nesváry, hádky, Žofie upírala mateřská práva Sissi tím, že chtěla o jejích dětech rozhodovat, což v podstatě i dělala, odlučovala je od matky.

Sissi však vzdor tomu všemu měla alespoň podporu i lásku svého manžela, císaře Josefa. Hodně na ni dal a neskrýval, jak moc ji miluje. Třebaže ji zanedbával, miloval ji celý život. Jejich sňatek, jak se obecně ví, vznikl neplánovaně. Podle původního záměru si císaře měla vzít sestra Sissi. Avšak do hry vstoupily mnohem mocnější síly, než byl celý tehdejší císařský dvůr dohromady. Náhodné setkání Sissi a Františka bylo klíčové, zažehlo mezi nimi lásku, touhu, snad i vášeň. To byla veliká deviza a nebýt věčného šťourání arcivévodkyně a jejího vměšování se mezi ně, mohlo to být celoživotní šťastné manželství. Sissi nakonec boj s tchýní o své děti vzdala a uchýlila se do ústraní. Rozumím jí, vyčerpala všechny síly a možnosti, ztratila motivaci a radost. Leč, její „ob읡“ nebyla marná, nevyšuměla do prázdna a stopa jejího úsilí vnést trošku lidské tváře a vřelost srdce mezi aristokraticky upjatou společnost zůstala. Přinejmenším v tom, že ukázala, jací jsou to paňáci. Tak byly nastaveny mravy u dvora.

Ještě bych podotkla, že císařovna Sissi byla expresivní, projevovala svoji nevoli,obvykle si nenechávala pro sebe, když s něčím nesouhlasila.

Ne tak Diana, narozená o sto dvacet čtyři let později. Její sňatek s následníkem trůnu Charlesem byl politicky vykalkulovaný. Scházel v něm onen rozměr, který prožila Sissi a Josef:  roznětka citů, ono zahřmění, kdy si nebe klekne na zem. Když byly po její tragické smrty zveřejněny její dení, sama toto označila slovy, že byla vybrána jako chovná klisna, aby porodila zdravé následníky trůnu. Děsné, viďte, takto vidět svoji roli v královské rodině.

Sissi se narodila na Štědrý den, tedy 24. 12. 1837.

Úžasná je už symbolika Štědrého dne – obdarování, hojnost, vítání. K tomu složené číslo 24, které je přímo zrcadlením štědrosti, hojnosti, lásky, velice příznivých vibrací odměny, po právu zasloužené. Symbolizuje pomoc mocných, naznačuje blízkou spojitost s lidmi vysoké úrovně a pozic. Podporuje finanční úspěch a posiluje schopnost dosáhnout štěstí v lásce, přímo znamená zisk dosažený milostným vztahem. Dál není třeba pokračovat ve výkladu tohoto šťastného složeného čísla. Plně nám pro tento článek postačí, že start do života měla Sissi dnem narození mnohem příznivější, než Diana. Jeho redukcí dostaneme č. 6, symbol harmonie, číslo, které působí na všechny strany jako andělské číslo. Vítaný spojenec pro život. Patří k Venuši, k ženské podstatě. Jedinci pod vlivem této energie jsou obvykle milováni svými blízkými.

Pro úplnější numerologickou analýzu podnikneme další krok. Prosinec je 12. měsíc, tedy redukovaná trojka. Sečteme 6 plus tři, dostaneme 9. Takže to už máme v pořadí č. 6, 3 a 9, integrální řadu, která vykazuje vzájemnou toleranci a spolupracující energie. Trojka je obsažena jak v 6, tak v devítce, šestka v devítce, je to úplná řada spolehlivých číselných partnerů.

To byly nesporné výhody císařovny Sissi, díky nimž (mimo jiné) mohla prožít s císařem láskyplný román.  Po něčem takovém není v Dianiných datech ani náznak.

Diana k Charlesovi vzhlížela (dost možná i toto byl záměr při výběru jeho manželky) – byla přece vybrána jako manželka následníka trůnu. Milovala ho mnohem více, než on ji. Bylo to na ní i vidět, dalo se to poznat. Zatímco on, studený jako rampouch, upjatý a tak hrozně moc rezervovaný splnil sňatkem s ní požadavek zajistit následníka trůnu. Nebyla tam navíc žádná přidaná hodnota citů, vřelosti, nebo kdyby aspoň obdivu, ani ten tam nebyl. Charles bral Dianu jako nezbytnost.  Byla to pouze strategicko-politicky naplněná vůle v zájmu království. Charlesův poměr s Kamilou to dosvědčuje. Už jenom tím byla Diana znevýhodněna a poškozena předem.

Zhoubné vztahy plodí zhoubné situace a nemoci. Princeznina porucha v přijímání potravy naznačuje, že nemohla něco přijmout a strávit, že svou nemocí týrala sama sebe jako domnělého viníka. Zároveň tím křičela o pomoc. Jenomže kolem ní byly samé hluché uši. Zatímco sestra císařovny Sissi byla jako kandidátka hned a okamžitě „ustoupena do pozadí“, Kamilu si Charles přivedl do manželství s Dianou. Sissi měla oporu ve svém manželovi, alespoň zpočátku, Diana byla sama a prožívala všechno uvnitř sebe. Tuto linii příběhu nyní opustím, byla potřebná pro pochopení souvislostí.

Chci se zaměřit na něco jiného, co mě přimělo hledat.  Podívat se na data jejich sňatku, rozvodu a na Dianino datum narození a úmrtí. Začala mi z toho běhat husí kůže, podívejte se, proč. Pokusím se vám to přiblížit aplikováním numerologického rozboru na ona rozhodná data.

Svatbu měli 29. 7. 1981.

Nevím, kdo toto datum stanovil, čí rozum se prosadil. Měla jsem za to, že tak významný okamžik je volen pečlivě, s přihlédnutím k tomu, aby vnesl do svazku co nejvíce harmonizujících prvků.

Datum svatby se dá přirovnat k datu narození – je to zrození něčeho nového, vniká nový svazek dvou lidí. Lidé se vesměs vdávají a žení s tím, že to bude jejich den s velkým D a že uzavírají vstup do společného života napořád. Toto hledisko by mělo platit mnohem naléhavěji u páru vládnoucí královské rodiny.

Nevypadá to na naplnění tohoto předpokladu, protože kdyby ano, nemohlo by být zvoleno tak příšerně zátěžové a osudové datum sňatku. Devětadvacítka je v numerologii známá pod názvem Milost pod nátlakem. Nevysloužila si ho jen tak pro nic za nic. Je to velmi škodlivé číslo, vyjadřuje patrně nejtěžší osudovost. Jak osobě či osobám, tak i věcem, událostem, úkonům a počinům vnáší do života (existence) zkoušky a těžké strasti, je přívodním kanálem nejistoty, klamu a zrady, neočekávaných nebezpečí a úskalí, nespolehlivých přátel a v neposlední řadě i smutku a úzkosti způsobené opačným pohlavím.  Je to číslo svým charakterem podobné výstražné značce Stop! Dej pozor! Dál je už jenom tenký led. Platí pro každou oblast osobního života i kariéry!

Sečtením obou čísel, tj., 2+9 dostaneme další složené číslo, č. 11, které je vším možným, jenom ne přívětivým, neřku-li harmonizujícím. Naopak, jedenáctka v sobě nese vibrace sevření, ostatně také se jí říká Umlčený lev či Zaťatá pěst. Oba tyto pracovní názvy dokonale ilustrují její charakter. Život pod jejím vlivem je samá skrytá zkouška a bohužel symbolizuje také zradu ostatních.  Dvě jedničky za sebou mohou působit jako meč: buď rozetnout okovy, nebo utít hlavu. Reprezentují dva jedince stejného nebo opačného pohlaví, či dvě protikladné situace. V obou případech chybí ovšem soulad zájmů. Obě jedničky se snaží rozdělit protékající energie, roztrhnout je od sebe. Navíc je zde skrytý vliv boje, do něhož zasahuje třetí síla. Tou může být osoba nebo okolnost, myšlenka, snaha, zkrátka něco, co působí zvnějšku dovnitř jako páčidlo.

Pokračujeme-li v pitvání čísla dále, dostaneme součtem 2+9+7 (sedmý měsíc) složené číslo 18, která nám na této pozici ukazuje na vnitřní karmu (osud) oné události. Něco, co zůstalo skryto. A máme tady do třetice (!) další velmi neblahé číslo, neboť18 značí duchovně-materiální konflikt. Souběh takto nepříznivých čísel v jednom datu je opravdu na pováženou a jde z něj děs o to víc, že určuje formální i lidský akt spojení dvou lidí. Osmnáctka symbolizuje materiální stránku života, tedy hrubší vibrace, které se s duchovní povahou vyšších vibrací perou ze všech sil o vítěznou metu. Pod „její pravomoc“ spadají až příliš často lidé nebo události, úkony, činy spojené s trpkými spory v rodině, s válkami, zvraty a převraty či revolucí.

Příšerně namáhavé a obtížné číslo, které, jak učí numerologie, si zrozenci (pokud se narodili 18. v kterémkoliv měsíci) volí na vyšší úrovni svého vědomí za kanál zrození jako nejtěžší zkoušku duše. Třebaže my tady 18 neřešíme z pohledu data narození, její vliv je nepopiratelný, energie se neztrácí. Je stále přítomna a působí. Kromě toho 18 symbolizuje skryté stíny duše!  Jejím negativním vibracím lze čelit a zmírnit jejich vliv na život jenom duchovními prostředky. To znamená neúnavě čelit zradě a nenávisti láskou, štědrostí a odpuštěním, oplácením zlého dobrým, přívětivostí za krutost, čestností za nečestnost, poctou za zostuzení. Říká se tomu také nastavit po políčku druhou tvář.  Nepřipadá vám charakter č. 18 něčím povědomý?!

Mně ano. Diana čelila svému bezesporu těžkému údělu či osudu právě takovými prostředky. Její srdce odmítli v paláci, tak je otevřela prostým lidem všude na světě a všude na světě jí lidé opláceli stejnou mincí: milovali ji. Dostávala od nich to, co doma neměla a po čem, jako každá živá bytost, prahla. V tom byla její těžká mise v tomto pozemském světě úlevná, měla smysl a naplňovala – jak pevně věřím – její poraněnou duši i srdce. Hojivou náplast na zraněné srdce později našla u jiného muže a následoval rozvod s Charlesem, který beztak visel ve vzduchu dlouho před tím.

Zbývá podívat se na celé datum: 2+9+7+ 1(1981=19=10=1) dostaneme složené číslo 19, které je čistou energií Slunce. Jde to číslo vítězné, nazývané také Nebeský princ. Vnáší světlo i do temných koutů, aby je osvobodilo od temnoty. Ačkoliv Diana zaplatila životem, její památka zůstane pro milióny lidí na světě navždy Sluncem, jež pozháší a hřeje. Její vyzařování, osobní charisma, její vibrace naopak někteří lidé nemohli unést.

Princezna Diana se narodila 1. 7. 1961.

Citlivý, empatický Rak se šancí dosáhnout majestátních úspěchů. Což se i naplnilo, princezniny aktivity dosahovaly výšin mágovy hvězdy. Avšak za cenu obětování štěstí v soukromém životě. Miloval ji celý svět, jen jediný člověk ne: její manžel. Ve hře se ocitá kumulace osmiček. Jednu tvoří den a měsíc narození prostým součtem obou čísel  1+ 7. Součet čísel v letopočtu dává složenou 17, která naznačuje nesmrtelný odkaz! Redukcí však vzniká další osmička. Součtem obou 8 dostaneme tak zvané osudové číslo, a to je číslo16, upozorňující na zvláštní osudovost. Starověcí Chaldejci jej znázorňovali jako věž zasaženou bleskem, z níž padá muž s korunou na hlavě. Šestnáctka nese nepříznivé vibrace nečekaných úrazů, pádů a zmařených osobních plánů. Nabádá člověka k obezřetnosti, ke snaze vše důkladně plánovat dopředu a ujišťovat se, že jakoukoliv možnost selhání vyloučí pečlivá pozornost věnovaná detailům…a velí přímo jako povinnost naslouchat intuici, vnitřnímu hlasu.

Diana a Charles se rozvedli 28. 8. 1986.         

Na první pohled tři osmičky v jednom jediném datu, napříč všemi zde uvedenými daty, je to úplná inflace osmiček.

Půjdeme na to stejně jako v předešlém příkladu a mrkneme se na složenou 28, co znamená.  Důvěřivou ovečku či beránka, matoucí protiklady na jedné straně, na druhé obrovské možnosti a schopnosti dosíci velikého úspěchu, jenže je v ní schované i nebezpečí vyplývající z přílišné důvěřivosti. Odpor nepřátel a konkurentů. Když ji zredukuji, dostanu desítku, z ní jedničku a přičtu měsíc (srpen) tedy č. 8, jsem na 9. V devítce je odvaha, akce, pronikání, naivita a zranitelnost. Devítka ukončuje etapy, vše staré odchází a nadchází nové. Za číslem devět se rozprostírá nový prostor. Je to nejvyšší duchovní číslo ze základní řady. Devítka vše povyšuje a povznáší do jiné úrovně. Celé datum napříč všemi čísly dává mistrovské číslo 33 a z něj 6, andělské číslo. Univerzálního přítele a spojence. Chtělo by se nyní křičet hurá, hurá, hurá, kdyby princezna dále žila. S rozvodem přišlo i její osvobození, úleva. Rýsovalo se, že by mohla žít přinejmenším takový život, jaký by se jí více líbil.

Jenomže osud zapracoval, ať už za onou neblahou událostí autonehody bylo skryto cokoliv. Dodnes okolnosti budí pochybnosti a navozují dojem, že Diana musela ze scény stůj co stůj. Tam, kde není pravda vyjevena, je prostor pro nejrůznější konspirační teorie otevřený dokořán.

Datum jejího úmrtí: 31. 8. 1997.

Cesta a nevyhnutelný osud, říkají čísla na první pohled. Jedenatřicítka je tvořena čísly s„třaskavou a výbušnou“ směsí –  3 a 1. Redukovaná dává 4 a následuje 8 (srpen), nerozlučná dvojice, známá jako čísla osudu. Jejich kombinace velmi silně ovlivňuje rodinnou karmu.

Když je sečteme, 4 plus 8, dostaneme č. 12, indikující oběť, obětování, opakované obětování plánům nebo intrikám ostatních. Toto číslo vyzývá k opatrnosti, nabádá být ve střehu v každé situaci, dávat si pozor na licoměrnost lidí, kteří ho využívají k dosažení vlastních cílů…

Princezna Diana zemřela fakticky jako oběť (čí, nebo čeho vlastně?), ale její duše „zemřela“ už ve chvíli, kdy poznala, že Charles ji nemiloval, nemiluje a milovat nebude. Vlastně už v době, kdy si ji namlouval, měl bokovku.

Co říci na závěr? Její duše na sebe vzala tento hořký úděl, jehož dosah a význam je opravdu nesmrtelný stejně jako podstata člověka – duše.  Diana byla světlonošem, andělem, jemuž, řečeno s Karlem Krylem, polámali křídla.

Ivana Inšana PÍHOVÁ