vloženo: 11. 03. 2015

Nemohu si pomoci, musím se ještě jednou tímto článkem vrátit k volbě jména pro děcko.

Do numerologické poradny za mnou přišla nastávající babička s prosbou a pověřením od své dcery, abych „překontrolovala“, jestli výběr jména pro děti (dcera očekává dvojčata, děvče a chlapce), je správný. A že tatínek by chtěl, aby se chlapec jmenoval po něm Radim, kdežto nastávající maminka by chtěla Šimona. Chtěla není úplně přesné: podle barvitého líčení babičky si tohle jméno zvolil sám chlapeček a jeho maminka intuitivně zprávu od děťátka zachytila. A doma je v tu ránu na stole problém, porod se blíží a rodiče se nemohou dohodnout, jak se jejich klučík bude jmenovat.
Dozvěděla jsem se, že Radim je rodové jméno po mužské linii, otec dvojčat je jeho třetím nositelem. To znamená, že vibrace – energetický náboj jména plus příjmení, se stále nezměněn kopíruje. Nyní by měla tato kopie přejít na dalšího potomka. Udělala jsem jmenný rozbor, aby bylo patrné, co se stále dokola opakovaně přenáší.
Volba jména dítěte je zodpovědný akt, protože tak zvaně křestním jménem dávají rodiče dítěti do vínku – řekněme – jeho povahu, prvotní energii, příjmením dědí potomek genetickou a osudovou zátěž rodu. Znovu připomínám, že jméno ovlivňuje celý život, jak vystihuje latinské Nomen is omen – Jméno je osud. Rodiče by proto neměli bezmyšlenkovitě a jaksi automaticky bez námahy sáhnout po rodovém jménu. Naopak, měli by kreativně a vědomě (!) volbu uvážit. Jak k tomu miminko přijde, že mu na startu do života přifaří dvakrát, třikrát, čtyřikrát stejný vzorec osudu? Stejné zátěže, povahu, stejná problémová či riziková čísla, čímž mu do života budou přicházet stejné či velmi podobné zátěžové a rizikové situace, fyzické i psychické potíže, povahové sklony. Potom se rodiče podivují, proč je jejich dítě takové či makové, proč se chová a projevuje tak a ne jinak, a tak dále.
Dítě na tom nenese pražádný podíl, rodiče. Jste to vy, kdo z ješitnosti, pohodlnosti, zvyku podobnému železné košili a nevědomosti tvoříte podloží života vašeho potomka. Proto mluvím o zodpovědném přístupu. Přeci chcete pro své dítě to nejlepší. Pak sem ovšem nepatří prosazování osobních egoistických postojů jako je ješitnost = dítě se bude jmenovat po mně a basta fidli, protože se tak jmenuje i můj táta a jmenoval se tak i jeho táta. Případně u dcer totéž z matčiny linie. To však bývá mnohem méně časté. Většinou tento přístup preferují otcové. Ženy matky mívají tendence vyhovět, aby měly doma klid. Oba přístupy jsou úplně nanic a naplňují požadavky dospělých bez ohledu na to, že ten, kdo s tím potom bude muset žít, je nebohé děcko, jež se bude muset v životě utkávat s energiemi, které mu někdo nevědomostí přisoudil.
Moje rada a závěr z toho zní: dejte svému dítěti šanci vymanit se z rodového sevření. Nebude přece o nic méně vaším dítětem, když mu dáte jiné křestní jméno. Myslete více na ně než na sebe.

Inšana