vloženo: 1. 09. 2016

Mnozí z vás určitě vědí, jaké vyhraněné diskuse se vedou kolem očkování dětí, hlavně pak o jeho následcích. Ožehavé téma má své zastánce a své odpůrce. Mezi těmi druhými je nemnoho osvícených lékařů a zdravotníků, ale hlavně rodičů těch dětí, jimž očkování přivodilo často nenávratné poškození zdraví a neuvěřitelně zatížilo a poznamenalo celou rodinu. S jednou maminkou takto postiženého dítěte jsem se nedávno setkala při své praxi psychoterapeutky. A dostala jsem to takříkajíc z první ruky načisto, nikoliv přeneseně vyprávěné od jiných lidí. Rozhodla jsem se o tom napsat článek a poslat ho po síti ke sdílení. Tyhle věci se, bohužel, dějí mnohem plošněji, než je jeden konkrétní případ, a dějí se za tichého souhlasu státu! Druhá maminka, o níž a jejím dítěti bude také řeč, má zato, že i její syn se narodil jako zdravý a hyperaktivitu mu způsobilo očkování.

• Naproti mně sedí paní Andrea. Unavená, vyčerpaná, zbědovaná maminka. Porodila zdravé dítě a dnes má doma šestiletého autistu, který potřebuje její celodenní nasazení, péči, zvláštní přístup, nekonečný oceán trpělivosti, síly, odvahy, odhodlání. Kde ho má brát? Je u konce svých sil.

Jak to začalo

Dan má diagnostikovaný atypický autismus. Do roka a půl se vyvíjel normálně. V 16 měsících mu byla naočkována první dávka  Priorixu. Po týdnu se mu objevily boule na tříslech a následovaly vysoké horečky nad 38,5 °C.

„Paní doktorka tenkrát situaci zhodnotila jako těžkou hnisavou angínu. Jenže horečky a „angína“ se od té doby začaly vracet a zjistili jsme, že podaná antibiotika nezabírají. Výtěry z krku byly vždy čisté, streptokok se nikdy neprokázal. Po třech měsících od zmíněného očkování jsme byli několik dní hospitalizováni kvůli opakujícím se horečkám, ale nic podstatného se tehdy nezjistilo,“ líčí Andrea s tím, že po 5−6 měsících od očkování se stav dítěte uklidnil, horečky ustaly. Po deseti měsících od podání první dávky Priorixu však při preventivní prohlídce byla Danovi aplikována druhá dávka Priorixu.

„Měla jsem velikou obavu, že by se stav mohl znovu opakovat. Avšak naše doktorka mne ubezpečila, že dítě je už veliké a že si myslí, že to bude v  pořádku.  Jenomže nebylo. Po asi třech čtyřech dnech od očkování se horečka vrátila. Od té doby se opakovala každé dva týdny,“ vzpomíná Andrea na tu hroznou dobu, kdy Daneček proplakal několik nocí a nebyl k utišení.

„Byli jsme zoufalí. Nevěděli jsme, jak ho ukonejšit, byl to tak strašlivý nářek, tak strašlivý řev, že mi pukalo srdce. Nikde si s Danem nevěděli rady. Nikde mu nedokázali pomoci,“ vypravuje s pohnutím maminka.

Mezi 2. a 3. rokem věku se Daneček moc nevyvíjel. Úplně oněměl, nepoužíval ani jednoduchá slova, která už v roce ovládal, jako máma, bába, papa, atd.

„Špatně spal. Byl stále na plenách a často ´bezdůvodně´ děsivě křičel.  Nevydržel sedět na místě, nezajímala ho televize ani kreslené pohádky. I přes výše zmíněné problémy nám bylo další očkování doporučováno a paní doktorka mě strašila hřbitovem,“ popisuje Andrea přístup lékařky.

Po třetím roce se Danův stav začal mírně zlepšovat. Postupně se učil hygieně, začal lépe spát a ve věku 3,5 roku si znovu osvojil slova máma, táta, bába a ukazoval při tom na členy rodiny.

„Byl nám diagnostikován syndrom periodických horeček  PFAPA, ze začátku vývojová dysfázie a následně atypický autismus. Na preventivní prohlídce po pěti letech jsme očkování razantně odmítli. Že se jedná o nežádoucí účinky očkování, paní doktorka nikdy nepřiznala. Projevila však nad naší situací upřímnou lítost…“

Lítost?! Můj bože! Ta má rodiče utěšit? Morálně odškodnit? A vrátit dítěti zdraví?

Když odešla, brali „mě všichni čerti“. Vzpomenu si na Danu a jejího Ondru. Oba znám osobně. Dana ke mně chodívala svého času na různé alternativní metody léčení podle tradiční čínské medicíny. Moc si přála otěhotnět a dělala pro to všechno možné. Jednu chvíli byla už tak zoufalá, že začala uvažovat o umělém oplodnění. Naštěstí to zavrhla, když jsem ji vyprávěla o několika ženách, jež podstoupily hormonální přípravu před umělým oplodněním a jaké následky to zanechalo na jejich zdraví. Daně přálo štěstí (na rozdíl od oněch zmíněných žen). Přišla přirozenou cestou do jiného stavu a porodila své vysněné a vymodlené dítě.

Ondra je hyperaktivní dítě, jakých jsou tisíce, ačkoliv přece jenom je jeho hyperaktivita zvláštní. Čtyřletý klučík stále přešlapuje z nohy na nohu, rozvírá a svírá pěstičky, lehá si na bříško a propíná nožičky. Stěžuje si na bolesti zádíček. Od autistických dětí ho odlišuje jeho výmluvnost a výřečnost. Ve školce se mu děti posmívají způsobem, že nad tím rozum stojí. Učitelky ho oslovují ´ty nerváku´. Příklady táhnou. Když mohou paní učitelky, co by nemohly děti, že.

Dana je přesvědčená, že jeho současný stav způsobilo očkování. V roce a půl dostal první dávku hexavakcíny, ve druhém roce druhou dávku. Nechala ho očkovat jen povinnými vakcínami, ty nepovinné razantně odmítla. Naštěstí. V současné době navštěvuje s Ondrou léčitelku, která pracuje s poškozenými dětmi. „Má krásné výsledky,“ říká Dana a uvádí příklad holčičky, která do pěti let nepromluvila ani slovo. Dnes chodí do normální školy a velmi dobře se učí. Paní Šafránková pracuje metodou MUDr. Jonáše. „Ta mi řekla, že Ondra má hyperaktivitu vyvolanou očkováním. Dětský psycholog ani neurolog, k nimž jsme docházeli, na něm neshledali nic nenormálního. Ani když viděli, jak pořád přešlapuje, máchá rukama, svírá a rozvírá prsty, lehá si na zem, propíná nohy. Pro ně to není nenormální,“ říká hořce Dana. Protože o jejich rodinné situaci a poměrech vím víc, můžu povědět i to, jak přinejmenším nezvyklé chování a projev dítěte ovlivnilo celou rodinu. Ondra si vyžaduje velkou pozornost a trpělivost. Manžel patrně žárlí a s Ondrou nemají pěkný vztah. Je mezi nimi studeno, prázdno. „Ani mezi námi to neklape. Odcizili jsme se,“ dodává Dana.

Osobně si myslím, že otec svého syna nepřijal pro jeho jinakost.

Takže to máme ´pěknou´ bilanci.  Zdravotně poškozené (vymodlené) dítě (a to ještě dopadl Ondra dobře na rozdíl od jiných dětí) a patrně v důsledku toho, že syn nemá standardní projevy, se otec od rodiny odtahuje. Vlastně žije více u své matky, než u manželky a syna.

Nicméně, Dana mi na moji žádost dala kontakt na paní léčitelku a já ho okamžitě předla paní Andree, protože jsem v něm uviděla naději pro Dana.

Následně na to mi paní Andrea napsala do emailu, z něhož cituji:

 Moc děkuji za kontakt na paní Šafránkovou, Vím, o co se jedná, už jsme řešili tuto možnost před dvěma lety. Byla jsem tehdy na měření já, protože Daneček by to v té době asi nezvládl. Myslím, že to teď už dokáže. Preparáty od MUDr. Jonáše jsme asi rok dávali a opravdu se dost věcí lepšilo. Začal po nich hned odpovídat ano ne, dívat se do očí a naučil se pár slov. Pak jsme však začali zkoušet homeopatika a kapky už neobjednali. 

Teď to beru jako impuls zkusit změřit přímo Danečka a ke kapkám se opět vrátit. U Dana je to asi vše běh na delší trať. Jeho poškození bude přeci jen většího rozsahu. Ale nevzdáváme to!

Od paní Andrey jsem také získala odkaz na publikaci nazvanou Jak zasáhl systém očkování do života některých rodin I. a II. díl, který vydala Skupina rodičů a Svaz pacientů ČR. Ve dvou dílech jsou samými rodiči popsány jejich zkušenosti s očkováním jejich dětí a jeho následky. Jsou to hotové rodinné tragédie a člověk si maně pomyslí, jaké štěstí, že moje děti tímto státním terorem neprošly a tak zůstaly zdravé stejně jako vnoučata, která tomu však o vlásek unikla. Některé příběhy jsou tak drastické, že se člověk neubrání slzám a vzteku zároveň. Zejména ten o malé Zorce, u níž očkování vyvolalo těžkou hypotonii a následnou smrt. Mohla bych některé pasáže vybrat, ale soudím, že je nanejvýš vhodné si přečíst autentické výpovědi rodičů.

Předem však říkám: Musíte opravdu sebrat odvahu, abyste mohli číst. Paní Andrea rozeslala publikaci několika svým známým a přátelům, z nichž většina nebyla schopna ani ochotna ji číst! Brožura vyšla ve vazbě na pozměňovací návrhy k novele zákona o ochraně veřejného zdraví.

http://www.pacienti.cz/brozura2_WEB_VER_1-2.pdf

• Z Prohlášení Svazu pacientů ČR k očkování dětí z 1. 9. 2015:

Publikaci sestavili rodiče doslova během sedmi dní a nocí poté, co senátoři vrátili novelu zákona o ochraně veřejného zdraví s pozměňovacími návrhy zpět poslancům. Z více než 50 došlých příběhů stačili zpracovat 37, které jsou v brožuře zařazeny. Daniela Kutilová – Kšírová, jedna ze sestavovatelek brožury, k tomu říká: „A dostáváme stále další. Příběhy v brožuře jsou autentickým vyprávěním rodičů, některé vůbec nebylo jednoduché číst. Mnohem náročnější je ale takové příběhy žít.“

Svaz pacientů ČR i touto brožurou upozorňuje zákonodárce na fakt, že každý člověk má právo na základní přístup při poskytované zdravotní péči tak, aby bylo zachováno jeho právo na individuální medicínské řešení i v oblasti očkování dětí.

• Dále zde uvádím odkaz na rozhovor s profesorkou Annou Struneckou – Divím se, že to ty děti přežijí. Vysvětluje v něm jak pojmy jako hexavakcína, tak i velmi srozumitelně a natvrdo říká, v čem je očkování nebezpečné a proč je tak moc ohrožující! Objasňuje také, co vyvolává příšerný pláč dětí po očkování.

http://www.kondice.cz/2014/05/divim-se-ze-to-ty-deti-preziji/

Ivana Inšana PÍHOVÁ

Psychoterapeutka a lektorka