vloženo: 19. 12. 2014

Numerologie rozlišuje mezi čísly čísla podpůrná, harmonická, spíše nadělující a přejícná. Dalo by se také říci čísla šťastná, třebas je to termín trošku zavádějící.

Potom máme čísla zátěžová, riziková, jimž se chceme, pokud je to možné, raději vyhnout a eliminovat je ze života, jak je to jenom možné. Třeba ve jmenném rozboru, v adrese bydliště a zkrátka všude tam, kde to jde udělat. Kromě data narození, samozřejmě.

Třetí skupinu tvoří čísla přímo nebezpečná, a těmi jsou například 29 – číslo těžkého osudu, 40 – číslo krachu, ztrát všeho druhu, nečekaných, neblahých událostí jako jsou třeba nehody, havárie. Toto číslo je obávané napříč všemi numerologickými směry a pojetími. To je jedna z mála charakteristik, na nichž se ty různé směry a výklady shodnou. Čtyřicítka je potvora. Hydra, jež přináší jenom potíže, zdravotními komplikacemi či tvrdými omezeními v osobním životě a vztazích nekonče.

Jednu takovou příhodu ze života a setkání se 40 vám chci přiblížit.

Potřebovala jsem svého času od banky za jistým specifickým účelem platební kartu. Bylo to dost naléhavé, šlo o čas. V bance se na můj požadavek tvářili jako lední medvěd na tropickou palmu a stále mi chtěli vnutit debetní kartu. To jsem samozřejmě odmítala. Nejsem blázen, abych si takhle nabíhala do osidel. Nechtěla jsem po nich nic nemožného. Do banky jsem šla vybavena informacemi, co mohu požadovat. Když konečně pochopili, že neustoupím, vytasili se s tím, že vydání nové karty ovšem může trvat déle, než je obvyklá doba. Zkrátka, zaznamenala jsem dvě věci: že mě ženou k řešení, které vyhovuje jim, ne však mě, a že se do cesty, a to doslova, protože jsem potřebovala odjet, staví potíže. Nevěstilo to nic dobrého.

Po té mi za několik dní poslali zprávu, že mám kartu připravenou k vyzvednutí. Nu, dobrá, když je to tak, ještě se to stihne. Kartu jsem převzala, udělali se mnou hned její aktivaci. Už ji chci uložit, když v tom si, jak jsem už profesionálně poznamenaná, všimnu číselné řady, na jejímž počátku se v celé „své kráse“ vyjímala čtyřicítka. Polilo mě horko od hlavy po paty. Zaznamenala jsem, jak mi karta těžkne v ruce.

Doma jsem spočítala celé její číslo dohromady, a ejhle, vylíhlo se další rizikové číslo 43. To už bylo tedy moc. Byla jsem si jista, že tuhle kartu nemohu použít vůbec, ani na tu jednu jedinou transakci. Jenomže když budu žádat zase novou, už nestihnu v čase, co bylo nutné udělat. Co teď?  Zkusila jsem různé magické praktiky, jak kartu „ošetřit“, aby neškodila. Všechno marné. Padala mi na zem, pálila do rukou.  Bylo to jasně čitelné poselství: nepatřím ti.

Prohlížím papíry k vydání karty a ustrnu nad datem: bylo 13. 11.  2013. Souhra faktorů takto silových čísel plus číslo karty…dvě 4, vlastně tři, jdou kontra k mému číslu…to je jako koledovat si o pěkný malér. Mohla jsem si zlomit nohu při nastupování do autobusu, mohl havarovat autobus, mohlo mít potíže letadlo, mohlo se udát cokoliv z rejstříku těchto energií, násobených svým opakováním.

Druhý den jsem znovu naklusala do banky s neochvějným rozhodnutím, že se z ní nehnu, dokud to nevyřešíme pro mě přijatelným způsobem. A víte, co vyšlo ještě najevo? Karta sice byla aktivovaná, ale ne k té určitě transakci, kterou jsem potřebovala. To bych byla musela udělat navíc, jenomže mi to ovšem v bance jaksi zapomněli říct. Tudíž jsem ani nevěděla, jak to udělat.

Ačkoliv jsem kliďas a vím, že věci se dějí tak, jak mají, začala jsem být podebraná jako bolák a bankovní úřednici jsem na rovinku pověděla, že od nich v tuhle chvíli novou kartu nežádám, nýbrž aby hned provedli příkaz k úhradě, ať už stojí, co to stojí. Hned za tepla jsem zároveň zažádala o zrušení celého účtu včetně dosavadní platební karty. Úřednice byla trošku zmatená, možná i naštvaná, ale stála jsem si na svém. Banka ztratila moji důvěru. Kartu se čtyřicítkou ihned na místě zlikvidovala. Odcházela jsem se znatelnou úlevou.

Záhy jsem si šla vyřídit účet k jiné bance. Beztak jsem na to pomýšlela a banka mi svým přístupem a komplikací kolem karty jenom nahnala vodu na můj mlýn.

Muž za přepážkou měl hodnoty iniciál svého jména ve shodě s mým osobním číslem, takže jsem věděla, tady jsem na správném místě. Ihned pochopil, o co jde, když jsem se dotázala, jestli je pravda, že si u nich mohu částečně číslo účtu zvolit.

„Vy se asi zabýváte čísly, viďte?“ zeptal se. Nadšeně jsem přitakala a řekla mu o těch jeho iniciálách a číslu z nich vzniklém.

„No něco na tom je, jsem numerologii velmi nakloněn,“ řekl.

Což tedy pro mne bylo veliké překvapení. Potěšilo mě, že i za přepážkou banky může člověk nečekaně objevit spřízněnou duši. Co bych mohla chtít víc na důkaz toho, že jsem tentokrát na správném místě, ve správný čas a u správného člověka. Z navrhovaných možných předvolených variant jsem si vybrala číslo účtu a vznášeje se půl metru nad zemí jsem se z banky vzdálila s tím, že ta zatracená 40 mi posloužila k této radikální změně. Vědomé změně. Neseděla jsem nad tím trpně jako ovce. Kdybych kartu ignorovala, a nechala to být, jak mi to banka naservírovala, tak bych si jako člověk znalý věci vykoledovala tím spíš pěkný průšvih. Tomu věřte. Těm neznalým možná leccos ještě projde, ale člověku vědomému se takovéto přešlapy už neodpouštějí. Jak sami vidíte, ani nedovolují.

Ivana Inšana PÍHOVÁ