Můj blog

Všechny příspěvky:


Jak přežít vztahovou post virovou dobu aneb Nevěšte hlavu

vloženo: 10. 05. 2020

Bez obav, vážení čtenáři, nebudu do vás hustit už tak do nekonečna omílané přitroublé návody typu jak zacházet s rouškou či jak si správně mít ruce. Návody jsou to jako pro nesvéprávné pitomce, pronášené někdy jedinci, jejichž projev jako nesvéprávných i působí.

Nehodlám psát ani o tom naprosto obdivuhodném sepětí národa (ve své podstatě), o jeho vynalézavosti a kreativitě, ohledech a vzájemné výpomoci. Snad jen krátce; je dost důvodů být na sebe hrdí!

Záměrně nepíšu ani název onoho stvoření, které je skloňováno ve všech pádech taktéž do úplného zblbnutí a nechuti jako zaklínací mantra na vymývání mozků. Jako studenti jsme tomu trefně říkali ´nalejvárna´.

Mám v úmyslu pojmout věc docela jinak.

Začnu tím, že člověk je tvor společenský, to dozajista každý ví. Odjakživa žil náš druh v tlupách, později nahrazených slovem společenstvo, dnes těm původních houfům říkáme spíš komunity. Člověku tudíž nesvědčí samota a izolace. Být příslušníky tlupy či houfu nebo stáda, jakkoliv to nazveme, jsou pro nás hodně podstatné, ne-li zcela rozhodující.  A pojednou si „přifčí“ odněkud někým vyrobený či uměle zmutovaný mrňavý organismus a bum prásk, všechno je jinak. Vyhlásí se karanténa a ocitáme se naprosto nepřipravení v omezení kontaktů, v částečné, i když dost citelné, polo izolaci. Někteří v úplné.

Přišla chvíle, kdy mám na jazyku vám sdělit, že (mimo náš národ) mám taky moc ráda český humor. Dovede totiž hbitě zareagovat i na tu nejméně příjemnou, v historii tolikrát až tragickou situaci stylem sobě vlastním; ulomit její ostrý hrot tím, že ji shodí, přidá se kapka sarkazmu či přehánění a nadhledu. I historikové, o filozofech nemluvě, připouštějí, že to byl právě humor, který český národ držel nad vodou v dobách, kdy nám šlo doslova o krk. Jakoby se v tom humoru vždy znovu a znovu zobrazoval či až zjevoval duch národa. K tomu i velká míra slovesné tvořivosti a fantazie taky patří k věci.

Záhy po vyhlášení karantény se začaly objevovat vtípky. Některé zde uvedu, protože jsou jedinečné, jako třeba tento.

Psychiatři vzkazují národu. Pokud doma mluvíte s věcmi a zvířaty, je to v pořádku Kvůli tomu nás nevolejte. Volejte až v případě, kdy vám začnou odpovídat.

Nebo tenhle.

Pokud budou ještě dlouho zavřené školy, tak rodiče najedou vakcínu dřív, než vědci.

Další.

Včera jsem si pověsil vyprané povlečení na balkón. Dnes ho má půlka města na hubě.

A jeden z kreslených.

Žena sedí v koupelně na vaně, s výrazem na pokraji zhroucení. Otevřenými dveřmi je průhled na manžela, rovněž schlíple sedícímu na gauči. Žena si v duchu říká: Ještě jednou mrkne tak nahlas, tak ho vážně asi zabiju!

Až na dřeň vystižená ponorková nemoc.

Izolace v mikrosvětě rodiny, kde není už kam uhnout, kam se ztratit, kam zalézt a mít chvíli jen pro sebe, jistě vztahům moc neprospívá. Třeba v takovém tři plus jedna v paneláku se dvěma, třemi dětmi, které nechodí do školy, to musí být fakt náročné. Nikdy v našich rodinách podobná atmosféra nepanovala, protože jsme neprožívali situace, aby k ní byly důvody. Počátek karantény mnozí z nás proměnili čas trávený doma v alternativní programy, například odkládaného úklidu všeho, vnořením se do odsouvaných zálib, čtení nepřečtených knížek, uchýlení se pro mnohé k tak potřebnému odpočinku (!) a tak dále. Zkrátka lidé využívali čas nařízeného domácího vězení produktivně, hlavně však jinak než zaběhlým, naučeným schématem a rutinou. Chvíli to šlo, jenomže karanténa už trvá v tuto chvíli, kdy píši tento článek, druhý měsíc, a ukazuje se, že čeho je moc, toho je příliš. Lidé čím dál intenzivněji pociťují potřebu uletět z klece. Není se co divit, že si určité kumulované napětí a nepohodu předáváme navzájem a už nevíme, kudy z konopí, jak se říká. Už nevíme, jak čas nuceně trávený doma pohromadě odlehčit. Sotva kdo by mohl přesvědčivě tvrdit, že u něho doma v době karantény vládne úplná pohoda. Potřeba ´vypadnout´ ven byla vidět nedávno při prvních slunečných dnech, kdy národ vyrazil do přírody. Všude jsem potkávala procházející se lidi, lidi na kolech, lidi s kočárky, viděla jsem je sedící v parcích na lavičkách i na zeleném pažitu na dekách, houfující se a popíjející nápoje. Lidé potřebovali dobití slunečnou energií, vidět zelené stromy, dýchat čerstvé povětří, prohodit mezi sebou pár slov, prostě se družit a sdílet. Tak jsme nastaveni Matkou Přírodou a nikdo tuto základní instinktivní SEBEZÁCHOVNOU potřebu nemůže přechytračit žádnými omezeními!!!

Vším tím, co píši k této době a situaci, v níž jsme všichni po uši, chci říci, nevěšte hlavu, i kdybyste z té situace vyšli s pošramocenými vztahy dokonce víc pošramocenými, než byly kdy před ní. Vždycky se s tím dá něco dělat, především se zbavit nahromaděných emocí, emočně se vyčisti, osvobodit od stresu z omezeného prostoru i pohybu, ulevit si i od nevyřčených slov. S každým z nás tohle dějství nějak zamávalo a není důvod se stydět přiznat si, že potřebujeme pomoci. Třeba ´jen pouhou konzultací´, co si teď s tím vším počít, jak to uchopit, nebo nějakou hloubkovou terapií.

Zdraví vás všechny

Ivana Inšana PÍHOVÁ, terapeutka

 


Moudrost čísel a význam slov

vloženo: 3. 05. 2020

Na téma tajuplnosti čísel byla napsána spousta knih. Čísly a jejich významem se zabývaly už starověké civilizace, mnohé z nich měly propracovanou velmi sofistikovanou metodu o vztahu a významu čísel k vesmíru, hvězdám, stavbám, potažmo ke všemu, co lidé tvořili, co vzešlo z jejich ducha. Lidé ke všemu potřebovali čísla, matematika, geometrie, astronomie, astrologie, architektura, botanika, biologie, medicína, všechny obory a řada dalších mimo ty vyjmenované vlastně stojí na číslech, jejich poměrech vůči sobě, kombinacích, permutacích, vzájemné slučitelnosti, dělitelnosti, násobkům, čili vztahům. A tak dále. Podle mnohých zdrojů byla čísla objektem zájmu lidí odjakživa, což mimo jiné dokládají mnohé prehistorické nálezy. Člověk zkrátka potřeboval počítat, aby věděl, aby měl přehled, aby porozuměl.

Autor knížky Posvátné číslo a původ civilizace Richard Heath například uvádí, že pokud se podíváme na čísla starověkým pohledem, – tedy jako na určitou energii světa – je to právě vzorec prvočísel a (ne) prvočísel v rámci kontinuity celých čísel, který určuje jakýsi hlavní řídící program světa i úlohu každého jednotlivého síla jako jeho části.

S pojmem energie (vibrace) čísel pracuje i prastará nauka numerologie. Kdo byl zasvěcen do hloubky jejích tajů, a nejen jejích, býval vázán mlčenlivostí z bezpečnostních důvodů, protože lidé mají snad nějakou vrozenou agresivní vlastnost všechno a všeho zneužít či použít výhradě k sobeckým cílům proti těm ostatním. Znalosti byly a jsou vždycky největší mocí. Proto bývaly, a jsou stále, nemyslete si, že ne, skrývané a chráněné uvnitř nepočetných komunit.

Moc, jak známo a vidno denně, lze zneužít.

Podívejme se například,  jak na číslo osm, potažmo sedmnáct, pohlíželi lidé nejrůznějších filozofických směrů a učení.

V buddhistické tradici existuje osm šťastných znamení, osm radostí lidské existence, v Tarotu je karta s číslem sedmnáct (8) šťastnou kartou naděje a budoucího štěstí. Číňané věřili, že osmička je projevem celku, materializací všech možností a náznakem štěstí- téměř identický význam má opět karta Hvězda s číslem 17. V taoismu je osmička taktéž číslem všech projevených možností ve světě jevů, Taoisté znají osm taoistických géniu čili nesmrtelných. Osmička v našem pojetí numerologie skrývá – mimo jiné – nekonečnost a princip neustálé obnovy – koloběhu života ve smyslu: život = smrt = život.  Japonsko má na nebesích osm bohů. Hermetismus měl osmičku za magické číslo Hermovo (Hermes Trismegistos =  významově trojnásobně silný – mocný). V hinduismu je 8×8 řádem nebeského světa nastoleného na Zemi, což je velice blízké numerologickému znovuzískanému ráji skrytém v čísle sedmnáct. V I ťingu je osmička spojením vody a země, což může být velice životodárné a život probouzející spojení.

V pythagorovské teorii čísel je osmička, čili v přeneseném smyslu i sedmnáctka, jedním z čísel geometrické posloupnosti, tvořící kosmickou harmonii. A když už jsem u těch pythagorejců. Pythagorovým krédem, tudíž i jeho žákům a pokračovatelům, bylo toto krédo: „Všechno rovná se číslu.“ Pythagorejci mínili, že Kosmos je utvářen harmonií čísel, nebo že věci vznikají napodobováním čísel. Orfeus prý prohlásil, že: „Věčná bytost čísla je počátkem, který vše vymýšlí předem –  původ nebeské oblohy, země a mezi tím ležící přírody.“ Lze najít i prameny tvrdící, že Pythagoras pečlivě chránil nějaké tajemství. Podobě také Nikola Tesla, nakonec se to ví i o Albertu Einsteinovi, který své poslední objevy  a výpočty spálil, než aby je po sobě zanechal napospas nepovolaným lidem! Ať spálil cokoliv převratného, věděl dobře, že opicím do rukou zapalovač nepatří!!! Čím samozřejmě mínil nedospělé, hloupé, zaslepené a egoistické lidstvo.

Ve vynikajících knížkách našeho českého badatele a spisovatele Jiřího Wojnara (osobně ho považuji za českého Da“nikena, ba přímo za jeho ještě o něco víc než následovníka), je celá plejáda odkazů na čísla, i když nejsou tak docela primárním tématem jeho knížek, hodně se k nim vrací často v překvapivé podobě a souvislostech. I on zastává názor, že čísla nejsou jen jakousi směsicí tvarovaných čar a křivek. V jednom  dílu jeho Bestseleru v kameni jsem se dočetla, že Pythagorejci využívali čísla k vyjádření kvantit jen okrajově. Pojem množství, vyjádřený čísly, pro ně nebyl prvořadý, i když čísla samozřejmě používali i za tímto účelem, ale: čísla jim sloužila především ke znázornění kvality struktur duchovního i materiálního světa. A v tom je zásadní rozdíl, píše Jiří Wojnar. Zatímco pro nás jsou čísla pouze pomůckou sloužící k vyjádření množství a porovnávání veličin,  v učení pythagorejců DEFINUJÍ STAV!    

Co byste například řekli na tento příklad? Skrytý význam definování stavu z něj přímo čiší.

Trojka v životě Bismarkově

Nejprve odpověď na otázku, kdo byl Bismark? Jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století (německy psáno Bismarck), budovatel sjednocení Německa, první ministr Pruska a první v řadě německých kancléřů. Byla po něm pojmenovaná německá bitevní loď za II. světové války.

„Trojka v jeho životě hrála velikou úlohu. Ve svém rodinném erbu má Bismark heslo: In trinitate robur, tři lístky jetelinové a tři lístky dubové; jeho karikaturu malují s třemi vlasy; má tři děti, tři statky. Je doktorem tří fakult, vedl tři války, třikrát uzavřel mír, zprostředkoval tři schůzky císařů a uzavřel Trojspolek, musel vydržet se třemi politickými stranami – konzervativci, národními liberály a ultramontány. Sloužil třem německým císařům a po celý život bojoval za tři myšlenky: pruskou, německou a myšlenku světového míru.“

Uveřejněno v Opavském Týdeníku 23. 8. 1890.

Bismark se narodil se 1. 4. 1815, den a měsíc součtem dají pětku, letopočet 25, což je sedmička, součtem pětky a sedmičky dojdeme k číslu 12, po vykrácení dostaneme trojku! Dnes bychom řekli, že jeho osudovým číslem byla trojka! Nedivím se, že byl takový vzdělanec (tři fakulty), stratég také asi úspěšný, když vyhrál tři války a třikrát dokázal uzavřít mír, což svědčí o jeho vyjednávacích schopnostech, výmluvnosti a pohotovosti. To všechno se do trojky hodí jako ventil na Pappinův hrnec. Tak to byl jeden z příkladů nahlédnutí tak trošku pod pokličku.

Skvělá zpráva. České slovo ABECEDA, jejíž znalost je základním kamenem ke vzdělanosti, má hodnotu 21 (!), potažmo 3!  Číslo 21 =tři nádherné mystické sedmičky, nádherný příklad dynamiky a růstu skrytého čísla 3. Český jazyk má mnoho slov a názvů a jmen, která byla skvěle zvolena nejspíše na vyšší úrovni bytí (vědomí) autora – autorů! Například Vltava, taktéž 21/3! Tyhle věci vůbec nejsou podružné či zanedbatelné, jak by se leckdo mohl z nevědomosti domnívat. Naopak, jsou velice důležité. Zejména tehdy, když označují věci pro národ a jeho ducha velmi podstatné, tehdy získávají ještě více na síle. stejně tak, když se názvy opakují!

Příkladů zneužití čísel, znalosti o jejich energetickém potenciálu a co vznikne vzájemným kombinováním některých z nich, je ovšem také bezpočet. Žel bohu, jsou to příklady alarmující, protože se za nimi skrývá ničivý úmysl, a čísla jsou k tomu zneužita jako jakási nálož určená k výbuchu, v současnost přečasto také k vyvolání strachu a nenávisti.

O takových příkladech raději mluvit nebudeme – jde z nich děs a někomu by mohly posloužit jako návod k nějaké šílenosti. Šlo mi o něco jiného; chtěla jsem nasměrovat vaše oči a vnímání po povrch věcí, které máte denně na očích. Je to jenom taková malá ochutnávka z velkého dortu.

Moudrost čísel a jejich význam je stejný jako význam slov. Jedno je totiž obsahem druhého.

Inšana


Slova a čísla jsou klíčem k tajemství

vloženo: 3. 05. 2020

Asi jako leckdo z vás, využila jsem nucené přestávky v práci k úklidu všeho možného, včetně uspořádání věcí ve svém archivu, jeho zjednodušení a přehlednosti. A ejhle, mezi svými poklady jsem našla výpisky a výstřižky o geniálním architektovi italsko – českého původu Janu Blažeji Santinim-Aichlovi. Ne že bych o nich nevěděla, ale běžně je do ruky neberu, i když musím říci, že Santini je z pohledu numeroložky můj favorit. A taky proto, že mám ráda tajemno, které inspiruje k přemýšlení a hledání i takzvaně mezioborových souvislostí. Jsem proto zajedno s vyjádřením, že skrytá věc je mnohdy víc než křičená pravda. To není moje myšlenka, tu jsem si vypůjčila.

Zkrátka v tu chvíli jsem pocítila, že je to báječná příhra k napsání článku na téma tajemství čísel, neboť právě Jan Blažej Santini s nimi měl při realizaci zakázek hodně co do činění. Ne nadarmo jsou jeho činnost a výsledky práce stále středem neutuchající pozornosti a zájmu jak odborníků, tak i laické veřejnosti. Všechny láká ´skryté tajemství´vetknuté do kamene. Pozoruhodný charakter vnějších tvarů objektů i zvláštnosti využití vnitřních prostorů stejně jako odvážná technická řešení jsou tak charakteristická pro Santiniho klášterní komplexy, chrámy, kaple, kostely, malé i velké palácové stavby, na nichž se svérázným způsobem tento velikán barokně gotických staveb a přestaveb podepsal.

Ve všech Santiniho stavbách jsou skryté taje, jakoby psané jeho vlastním jazykem, o němž tak poutavě píše Miloš Urban v knížce Santiniho jazyk. Ví se, že geniální umělec Santini uplatňoval svoje hluboké znalosti matematiky, geometrie, numerologie, užíval znalosti židovské kabaly, křesťanskou mystiku a do všeho vetkl silné smyslové i duchovní naplnění prožitků.

Mezi všemi jeho stavbami – všechny by stály za samostatnou zmínku – leč je jich tolik, že jako s příkladem si nyní vystačíme s jedinou, patrně tou nejznámější stavbou vrcholné barokní gotiky; poutním kostelem Zelená Hora nedaleko Žďáru nad Sázavou.

Veřejně přístupné prameny informací popisují konstrukci kostela takto: vychází z geometrie kruhu, přičemž mnohonásobně opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce. Santini používal určitých číslic, majících ikonografický význam. V jeho stavbách se objevují čísla tři, pět, šest, sedm, dvanáct apod. Na zelené Hoře dominuje pětka a vedle ní ještě trojka, která je bezesporu odkazem na svatou boží trojici- otce, syna, Ducha svatého, jinak řečeno představuje trojjedinost člověka – tělo, duši a ducha. Trojka má mezi čísly zásadní význam, představuje univerzální vesmírný (kosmický kód), neboli princip (základní kámen) všeho stvoření. Tři body lze spojit do rovnostranného trojúhelníku, tři body, kolem nichž lze opsat tři soustředné kružnice a „uzavřít“ je rovněž trojúhelníkem.

Dále máme na Zelené Hoře co dělat se šestkou, ta zase nejspíš odkazuje k mariánskému kultu (Panně Marii). Patrně o tom netřeba pochybovat, neboť číslo 6 náleží k planetě Venuši. Co může zřetelněji vystihovat ženský princip.

V popisu poutního kostela se také dozvíme, že je postaven na půdorysu pěticípé hvězdy. Po jeho obvodu se střídá pět hrotitých kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět kaplí oválných. V interiéru kostela je kolem hlavního oltáře umístěno pět andělů. Tři z nich nesou kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou opět pěti hvězdami! Kolem kostela je vybudován na půdorysu složeném z deseti úseků kružnic prstenec ambitů (krytých ochozů) a ten je pročleněn pěti pětiúhelnými kaplemi a pěti branami! Magická symbolika čísla pět je provokující. Její výskyt na jedné jediné stavbě lze nahlížet – mimo již řečené, i jinak. Podívejme se, jak by to také šlo.

Pětka je v numerologii číslem komunikace a přirozené inteligence. Pětka náleží k planetě Merkur (poslovi zpráv!). Kostel je zasvěcen – je zde vzdáván hold – sv. Janu Nepomuckému, jehož nařídil (podle pověsti ) král Václav IV. mučit, aby Jan Nepomucký prozradil zpovědní tajemství královny Žofie, jejímž byl Nepomucký zpovědníkem. Jestli král Václav IV. snad na tento vztah žárlil či se domníval, že královna Žofie na něho svěřuje ve zpovědnici nepěkné věci, či jakou jinou pohnutkou byl veden k rozkazu mučení Nepomuckého, se už asi nedozvíme. Jisté je, že Nepomucký mučen byl, byl mu vyříznut jazyk (!) a poté shozen do Vltavy. Zpovědní tajemství neprozradil. Udržel JAZYK ZA ZUBY. Ten byl (údajně) později mezi jeho ostatky nalezen zcela neporušený!

Nás však zajímá, jak to všechno souvisí. Bez jazyku bychom nemohli komunikovat! Mohli bychom tedy říci, že jazyk jak v pravém, tak v přeneseném významu je pro komunikaci nezbytný. Komunikaci v numerologii symbolizuje číslo pět. V kostele tedy můžeme spatřovat hold mlčenlivosti slibu zpovědníka. Stejně jako na jiných stavbách použil Santini k budování prostoru světla. Vycházel přitom z barokní interpretace světla jako symbolu boží přítomnosti. Světla jako komunikace s bohem?! Je i v tomto jinotajném aspektu poukaz na jakousi vyšší sílu (univerzální), v níž Santini věřil (bezesporu) a věděl?

Máme po ruce ještě další číselnou nepřehlédnutelnou zajímavůstku. Jan Blažej Santini se narodil 3. 2. 1677, tedy ve slunečním znamení Vodnáře. A vskutku, byl to veliký vizionář s ohromující představivostí, viděl daleko a vysoko. Píše se o něm, že překročil horizont své doby! Den a měsíc jeho data narození nám dají číslo pět! Svojí vnitřní karmou tedy vibračně tíhl k energii pětky (!), která dále vyjadřuje symboliku pohybu, všestrannost a vyjadřování (jehož formy mohou být, kromě psaní a mluvení různé, například řeč  – jazyk skrytá(ý) v kameni…Je to vpravdě  fascinující!

Součtem letopočtu Santiniho narození dojdeme k číslu 21, následným součtem dostaneme číslo 3. Jedenadvacítka je Korunou mágů, v jiném systému Svět. Bez ohledu na systémy představuje 21 úspěchy v materiální i spirituální oblasti, je symbolem dosažení cíle, celku a sjednocení s Božím Duchem, se Stvořitelem. Vystihuje jakousi syntézu úspěšného životního působení.

Trojka pak symbolizuje toto sjednocení – jak už jsem uvedla výše, všech složek jednoty (chcete-li trojjediného boha). I člověk je nositelem této trojjedinosti, úplnonsti. Máme tělo, duši i ducha. Jan Blažej Santini svůj veliký dar talentu a na „tělo mu ušitý“ vesmírný kód narození promítl do světa ve svých dílech rukopisem – vyjádřením (!) ryze osobitým a proto ojedinělým!

Santini měl obrovský potenciál architektonické a tvůrčí potence. Od začátku svého působení pracoval pro významné klienty a byl u zákazníků velmi uznávaný, vážený a obdivovaný.

Není divu. Zanechal po sobě dílo nemající v Evropě obdoby. A spousty šifer, které ještě čekají na své vyluštění, rozuměj poselství. Slova a čísla jsou klíčem k tajemství. Tahle věta naprosto vystihuje Santiniho díla.

Inšana


Mongoloidní dítě

vloženo: 11. 03. 2020

Povídka z knížky Zázračné náhody autora Franka P. Jonese (vydané v Edici Největší záhady světa v nakladatelství Dialog v roce 1995) o osudové předurčenosti hraběte Clause von Stauffenberga, kterou jsem na svůj web nedávno umístila, našla u čtenářů ohlas a byla jsem požádána, abych přidala ještě nějaký jiný příběh. Ráda tak nyní činím, i když výběr není právě snadný; Frank P. Jones napsal knih hodně a všechny jsou vzrušující a nadmíru zajímavé. Musím říci, že i pro mne je jejich občasné pročítání a nyní i zprostředkování uveřejněných příběhů vítaným odlehčením a osvěžením od práce terapeutky a od psaní vážných příběhů ze života klientů.

Dnes vybírám téma velmi zvláštní; o tom, jak si jistí manželé v pokročilejším věku přáli zplodit potomka, který by byl inteligentní, přitažlivý urostlý, zdravý a úspěšný a který by zdědil po rodičích vilu s bazénem a několik tisíc dolarů ve spolehlivých akciích jedné naftařské společnosti.

Pán a paní žili jako rentiéři zcela bezpracným životem, zajímali se pouze o společenské události, o sport, módu a dietní jídelníčky, o svou společenskou prestiž.  V zápolení o místo na slunci mezi společenskou smetánkou si dost pozdě vzpomenuli, že by také mohli konečně založit rodinu.

O vlastnostech svého potomka měli jasno a věřili, že právě tyto vlastnosti jsou tím nejskvělejším, co může život poskytnout. Chtěli mít záruku, že nic z tohoto žádaného zboží nebude jejich potomkovi chybět.

Jasnovidka paní Kingová, kterou v té věci navštívili (a která plně chápe smysl takzvaných náhod v lidském životě), je však v jejich očekávání zklamala, když jim řekla, že takové dítě, jaké si přejí mít, by mohli zplodit až za dva roky. Varovala je, že v přítomné chvíli není pro oplodnění paní vhodná doba.

Paní Cromwellová se jasnovidky zeptala: „A kdybychom se přesto rozhodli mít dítě už dnes? Myslím, že už jsem v letech, kdy by se nemělo tak dlouho čekat.“

„Pak by ovšem vaše dítě zcela jistě nemělo žádnou z oněch vlastností, které si tak usilovně přejte,“ odvětila paní Kingová. „A jaké by tedy mohlo být?“ vznesla další otázku paní Cromwellová.

„Mnoho toho nevidím,“ odtušila paní Kingová a vzhlédla od své virgule. „Rozhodně však vím, že by to bylo šťastné dítě, a i váš život by posléze zcela zaplnilo štěstí. Zdůrazňuji ovšem, že až posléze, ne hned,“ dodala.

„Madame, ale vždyť právě tohle jsme chtěli slyšet,“ pronesl rozzářený pan Cromwell, mávl ledabyle rukou nad slůvkem posléze a vyplnit tučný šek, neboť další setrvání u paní Kingové pokládal za ztrátu času. Ta mu ještě stačila napsat na papír nejvhodnější termín k plánovanému oplodnění a sdělit mu, že se jim narodí syn Igor a přesně předpověděla hodinu, den a měsíc porodu.

Uběhlo deset měsíců a šest dnů, když paní Cromwellová přivedla ve stanovenou hodinu na svět třiapůlkilového synka, měřícího 51 centimetrů. Na první pohled zdravé a normálně vyvinuté dítě…

Záhy však vyšlo najevo, že Igor se stal obětí takzvané trisomie G, neboli Downova syndromu, jinak označovaného také jako mongolismus. U chlapečka se jednalo o to, že ze 46 chromozomů je jeden netypický, nepárový, ulpělý na některém chromozomu skupiny G, čemuž se říká translokační trisomie. Tuto vadu přenesla na Igora jeho matka. Mongolismus je z lékařského hlediska připisován nejčastěji vyššímu věku matky.

Tělesný vzhled každého ´mongola´ je obecně dobře znám, uvádí Frank P. Jones a pokračuje popisem: kulatá lebka, plošší obličej, načervenalé tváře, šikmé oči, rozměrnější jazyk a patetické dermatologické obrazce. Jejich inteligence však dosahuje bohužel jen hranice imbecility. Jsou nevzdělavatelní a úspěchem je to, když zvládnou pro ně mnohdy komplikovanou sebeobsluhu a trvale neznečišťují sami sebe a svoje okolí.

Žádný div, že po tomto zjištění zavládlo v rodině Cromwellových zděšení. Imbecil je mohl zkompromitovat ve společnosti a zcela spolehlivě sociálně doslova vyřídit. Jistě, soucitu by se jim dostalo ze všech stran, jenže Američané vůči sobě nesnášejí soucit. Je to pro ně důkaz vlastní neschopnosti či nedostatečnosti.

Igor pro své rodiče byl nejpádnějším obrazem této nedostatečnosti, a to zejména v zemi, kde jsou děti považovány především za fyzické a psychické kopie svých rodičů, za jejich dědice a reprezentanty!

Pan Cromwell se téměř naráz rozhodl, že dítě musí do ústavu. Jenže to se přepočítal. V paní Cromwellové se totiž začaly probouzet mateřské city.

Do svého bezmocného synka se zamilovala přesto, že už od svého narození nesl stigmata a osud méněcenného a vlastně pro svět zcela zbytečného tvora.

Pan Cromwell nežaloval paní Kingovou, jak měl původně v úmyslu, protože se dal zviklat manželčiným naléhání a sám si uvědomil, že nezmůže nic proti osudu, který před ním jasnovidka tak jasně předestřela. I on se pozvolna smiřoval se svým synem, jenž ho nikdy rozhodně nemohl reprezentovat a nikdy se rovněž nemohl stát jeho dědicem. Se synem, který se vzdor svému intelektovému handicapu začínal usmívat a napřahovat k němu své ručky, se smiřoval.

Uplynulo několik let. Igor rostl jako z vody a jeho rodiče se o něho příkladně starali. Chlapcova výchova jim zabrala všechen čas, rodiče se stáhli do ústraní a vyhýbali se společenskému životu. Pan Cromwell si znovu otevřel advokátskou praxi a její výnos věnoval na vytvoření nadace pro fyzicky i psychiky postižené děti!

Od té doby se rodiče Igora rozhlíželi po světě zcela jinak a jejich srdce naplňoval soucit.

Ještě než uplynuly tři roky od narození jejich syna, uvědomili si, že jsou navýsost šťastni, jak nikdy nebyli, když žili bezstarostný a zahálčivý život. Bezmocný synek dodal kupodivu jejich životu smysl. Na každý pokrok v jeho chování byli nuceni vynaložit tisícinásobně více úsilí než rodiče zdravých dětí.

Když si Igor naučil čistit zuby kartáčkem, měli Cromwellovi takovou radost, jako jiní rodiče, jejichž děti promovaly na Harvardu. Když si posléze dokázal sám zavázat tkaničku u boty, byl tímto jeho výkonem pan Cromwell několik dnů zcela opojen. A když chlapec konečně zvládl nástrahy a složitosti defekace, upekla paní Cromwellová na oslavu tohoto vítězství ducha nad bezmocnou hmotou poschoďový dort.

Rodiče byli pyšní na to, že jejich synek dokázal posléze více než jiné, stejně postižené děti. Igor se cítil šťasten a snažil se pod vedením rodičů o co největší pokroky. A oni byli neskonale šťastní, že se mu to daří.

V roce 1988 napsal pan Cromwell paní Kingové dopis, z něhož po svolení pisatele i adresátky Frank P. Jones v knize cituje:

„Rázem jsem poznal, že je v podstatě lhostejné, čemu se člověk v životě věnuje. Důležité je, aby to činil se zápalem a se srdcem plným radosti. Jen hlupáci si myslí, že smyslem života mohou být pouze peníze, společenský úspěch a dobře zajištěné dynastické následnictví. Už dnes jsem si jist, že veškerý svůj majetek odkážu postiženým lidem. Vy, paní Kingová, jste mě naštěstí ještě v poslední chvíli svedla z falešné stopy. Jistě bych si přál zdravého syna, ale pak bych, jak jste skvěle předpověděla, nebyl tak šťastný, jak se cítím dnes, a ani můj zdravý syn by v životě neprožíval tak opojnou radost, jakou po většinu dne okouší náš Igor. Jak podivuhodná náhoda změnila celý náš život…“

Inšana


Síly mezi čísly

vloženo: 11. 03. 2020

Vybrala jsem z numerologické poradny tento podnětný příspěvek.

„Vždycky jsem si myslela, že jsem na základě horoskopu pod vlivem planety Saturn, ale když přihlížím k numerologickému rozboru osobnosti, tak to vypadá, že je to spíš Uran (dle data narození) anebo Merkur (dle roku narození). Takže Saturn tam roli vůbec nehraje?

Nechápu ten rozdíl mezi horoskopem a numerologií. Respektive nerozumím zcela, k čemu spíše přihlédnout, jestli mi rozumíš. Zdali je to k mému znamení jako takovému (Saturn), či spíše na ten konkrétní den, kdy jsem se narodila.

Odpusť mi, prosím, že se Tě na to ptám, ale tyto planety jsou natolik rozdílné, že mi to prostě nedá.“

Tolik citace z dopisu Lucie.

Není co odpouštět, naopak, otázky jsou vítané. Kdo se neptá, nic se nedozví.

Pojďme tedy prozkoumat toto zadání.

Narození: 4. 1. 1980 ve slunečním znamení Kozoroh, jemuž vládne Saturn. K této planetě je přiřazeno číslo 8. 

Saturn zde hraje podstatnou roli; jak by mohl nehrát, když vládne Kozorohům? Z titulu slunečního znamení je tedy Lucie dítě Saturna a čísla 8, což je číslo osudu, chcete-li jiný výraz pro karmu. Den jejího narození je 4, která patří k Uranu, což je zcela opačná síla k Saturnu.

Mezi čtyřkou a osmičkou je mysteriózní vztah stejně tak jako mezi – podle legendy – planetami Uranem a Saturnem. Legenda hovoří o jejich „vzájemném vyřizování si účtů.“ Obě čísla k sobě mají magnetickou přitažlivost, vazbu jako dvojčata, jedno bez druhého se nevyskytuje a symbolizují určité napětí –  obě čísla mezi sebou také jakoby „soupeří“. Co Uran (4) boří, likviduje ve jménu postupu, pokroku a nastolení místa pro nové věci a systémy, Saturn (8) vyvažuje padni komu padni, ať to stojí, co to stojí. Saturn a číslo 8 zde představují osudovou předurčenost. Když Uran (4) boří a smetá z cesty už vyžilé, nefunkční a neperspektivní stavy věcí, nadělá při tom obvykle větší či menší škody, ruiny, obrazně řečeno. Ten, kdo po něm „uklízí“ (vyvažuje), je Saturn. Když bychom si vypomohli přirovnáním k lidským charakterům, pak bychom mohli říci, že Uran je prchlivý vztekloun s obrovskou mentální silou, Saturn zase netečný flegmatik obdařený obrovskou vytrvalostí, který ví, že stejně nakonec bude po jeho, protože je symbolem „strážce prahu“.

Zejména ve svých kombinacích jsou čísla 4 a 8 čísly osudu. Když jsou 4 a 8 čísly dne narození, což je případ Lucie 4. den v měsíci), i můj případ (jsem 8. dne narozená), (dále sem spadají složená čísla 13, 17, 22 a 26, 31, tedy taková, která po redukci dávají 4 a 8)), pak byla zvolena osobou (námi), kterou reprezentují, v moudřejším stavu milosti mezi jednotlivými narozeními – reinkarnacemi. Znamená to, že duše „si uvědomila,“ že jsou tady karmické dluhy, které volají po vyváženosti něčeho, co bylo odsouváno a odkládáno příliš mnoho životů. Pak si duše vybere tento kanál zrození (4,8), aby bylo zajištěno, že se dlouho přehlíženým karmickým závazkům bude čelit a že budou konečně vyváženy.

Co to znamená? Že je člověk pod vlivem 4 a 8 nedobrovolně stavěn do určitých situací, v nichž se příslušná karma uvede v současné existenci do rovnováhy. Sama bych o tom mohla hodiny vyprávět. Právě o tu vyváženost – rovnováhu  – její nalezení – se jedná tam, kde působí 4 a 8.  U tebe, Lucko, je 4. den narození, plus je tady znamení Kozoroha, k němuž patří 8. Kozoroh je v podstatě stejný jako popis č. 8 – houževnatý, vytrvalý, učí se kázni, zoceluje se často pod silným tlakem životních událostí, ale protože 4 je v 8 obsažená dvakrát, jde vlastně o to dohnat, co bylo zmeškáno. Znamená to konec „veselých časů“ a nástup tvrdého biflování, kde se nic neodpouští. Proto je tato kombinace pro jedince tak náročná na zvládnutí- žádná jiná snad není tak těžká. Teď napíšu něco z knížky, na čemž tuhle vazbu dokonale pochopíte. Většina lidí je schopna jednoduché vibrace 4 a 8 zvládnout. Je to však jejich kombinování a násobení, které zvyšuje jejich moc, až se nakonec stane osudovou a způsobí, že tito lidé přitahují mnohem víc, než je jejich zasloužený díl smůly, ztrát a citových zklamání.

Znám lidi narozené jak 4., tak i 13., 31., 22, 26., a u všech tahle navázanost na sebe sedí.

Osmičkoví lidé jsou na tom o něco hůře než čtyřkoví (mám na mysli stále den narození!), jsou více dětmi osudu než lidé se 4. Řeší velmi podobné věci ve svém životě a opakovaně dělají i velmi podobné chyby, například ve výběru partnerů. Ale to už zase přesahuje někam jinam, sem to teď nepatří. Navíc mohu ze své mnohaleté praxe potvrdit, že čtyřky ve vazbě na osmičku ji tak zvaně pěkně zatápí a mydlí schody. Dělá ten rozvrat (Uran) a osmička pak má co uklízet, rozuměj uvádět do rovnováhy, čímž, převedeno na lidi, se pěkně zapotí, sáhne si na často na dno svých psychických i fyzických sil, dokonce i existenčních. Je ale natolik silná, (má neobyčejné množství energie a životní síly), odolná, houževnatá a trpělivá, obvykle ještě plná pochopení pro závazky symbolizované osudovou osmičkou, že to pomocí své vnitřní síly zvládne a navíc jí to spojuje s jejím přirozeným intuitivním vnímáním a prohlubuje její spiritualitu.

Oproti ní lidé narození 4. dne v měsíci mají většinou i charakterově blízce podbarvené „vlastnostem“ Uranu: dar rozhodnosti a často až hlubokou touhu po výjimečnosti. Jsou praktičtí, mají rádi rutinu a více je zajímají věci týkající se fyzické reality, než nějaké spirituality, na kterou si ´nemohou sáhnout´.Tito lidé jsou také dost houževnatí, vyčerpává je však ona rutina, i kdyby se měli dřít sebevíc, neradi se jí zříkají. Oni nemají rádi změnu u své osoby, zato přejí nadmíru všem změnám okolo sebe, hlavně těm společenským, čímž žijí tak trochu v paradoxu.

Je třeba vidět, že čísla představují určitý potenciál, energii, která se – jako všechno ostatní –  také vyvíjí a jak se vyvíjí, o tom rozhodne a tomu dává směr člověk tím, jak ty energie – jejich potenciál, uchopí, což je dáno mnoha dalšími faktory. Každé číslo rovněž přechází do následujícího a stejně je i ovlivňováno ostatními. Příklad: člověk narozený 1. dne v měsíci může a nemusí využít obrovský potenciál tvořivé síly v jedničce obsažené. Pokud najde směr, kam tento potenciál zaměřit tvůrčím způsobem, má vyhráno. Pakli-že však směr, kam by měl tuto samotným principem Stvoření energii směřovat, může se to úplně vymknout z ruky a energie tvoření se může změnit v energii ničení. Samozřejmě záleží na číslu měsíce, jejich součtu, dále na letopočtu, vše toto je určitá směs energií, která člověka ovlivňuje a k  jejímuž rozluštění – přečtení – je numerologie jako dělaná.

Prémie pro Lucku a ostatní čtenáře. Lidi pod vlivem 4 a 8 by si měli dávat obzvlášť dobrý pozor na další lidi 4 a 8 – právě pro násobení síly těchto čísel. Příklad Lucie je narozená 4., v Kozorohu (8), neměla bys mít za partnera člověka s těmito čísly a jejich součty či násobky.  Jenomže podle zákona magické přitažlivosti jsou právě lidé 4 a 8 k sobě neodolatelně přitahování ve všech druzích vztahů: lásce, manželství, přátelství, obchodním partnerství, v příbuzenských vztazích a pozor, včetně vztahů získaných sňatkem. Platí to i o adresách a číslech domů, součtu telefonních čísel…

Když to shrnu, vlivu osmičky se Lucie nemůže vyhnout, protože je Kozoroh, vlivu 4 se nevyhne, protože je 4. narozená. Také součet 4 + 1 (leden), dávající 5, se bude více či méně často a v různé intenzitě projevovat jako pohyblivý a zvídavý merkurovský charakter. Když sečtu všechna čísla jejího data narození, tzn. 4, 1, 1, 9, 8, 0, dostanu složené číslo 23, po zkrácení 5, tedy číslo patřící k planetě Merkur. Takže k těm už popsaným vlivům bude na Lucii působit vliv pětky, trojky a dvojky.

A aby toho ´náhodou´nebylo málo, záleží také na postavení čísel, jakou pozici které kde zaujímá. Některá vyjadřují osobností charakteristiku, jiná povahové sklony a způsoby reakce na podněty, další zase na úkoly, které člověka v životě čekají.

Každý z nás je pod vlivem kombinací čísel, některá se mají více ráda, mají k sobě afinitu, jiná se „nemusí“ a jiná se přímo „nesnesou“, jsou naprosto rozdílná ve svém působení, jiná jsou k sobě lhostejná, netečná – tak jako planety, čímž symbolizují podobné vztahy, jaké bývají mezi lidmi.

Čísla k sobě netečná stojí za houby, protože z netečnosti (lhostejnosti) se nemůže zrodit žádný smysluplná akce, vlastně vůbec žádná. Čísla, která se „mají ráda“, vytvářejí harmonizující vibrace, ale také to nemusí být železné pravidlo;  Čísla, mezi nimiž to jiskří, je tam i určité napětí, je živná půda pro akce a tedy i pro růst a změny. Má se to podobně jako s postavením planet – opozice, konjunkce, kvadrát…

Mezi numerologií a astrologií je podobě úzký vztah jako mezi čísly 4 a 8.

Inšana