Můj blog

Všechny příspěvky:


Jak pracovat s čísly v běžném životě

vloženo: 11. 10. 2016

Numerologie rozlišuje /v základu z jejich povahy/ čísla a) podpůrná, harmonizující, ba nadělující a přejícná, b) čísla zátěžová, riziková, jimž se chceme, pokud je to možné, raději vyhnout a eliminovat je ze života, jak je to jenom možné. Třetí skupinu a tedy za c) tvoří čísla přímo nebezpečná, a takovým nechtěným dítětem je číslo 40. Čtyřicítka je potvora. Hydra, jež přináší potíže, zdravotními komplikacemi či tvrdými omezeními v osobním životě a vztazích nekonče.

Jednu takovou příhodu ze života a setkání se 40 vám chci přiblížit.

Potřebovala jsem svého času od banky za jistým specifickým jednorázovým účelem platební kartu. Bylo to dost naléhavé, šlo o čas. V bance se na můj požadavek tvářili jako lední medvěd na tropickou palmu a stále mi chtěli vnutit debetní kartu. To jsem samozřejmě odmítala. Nejsem blázen, abych si takhle nabíhala do pavučiny a zůstala v ní viset jako lapaná moucha. Nechtěla jsem po nich nic nemožného. Do banky jsem šla vybavena informacemi, co mohu požadovat. Když konečně pochopili, že neustoupím, vytasili se s tím, že vydání nové karty ovšem může trvat déle, než je obvyklá doba. Zkrátka, zaznamenala jsem dvě věci: že mě ženou k řešení, které vyhovuje jim, ne však mě, a že se do cesty staví potíže.

Za několik dní mi poslali zprávu, že mám kartu připravenou k vyzvednutí. Převzala jsem ji, hned na místě ji pracovnice banky se mnou aktivovala. Už chci kartu uložit, když v tom si, jak jsem už profesionálně poznamenaná, všimnu číselné řady, na jejímž počátku se v celé „své kráse“ vyjímala čtyřicítka. Polilo mě horko od hlavy po paty. Zaznamenala jsem, jak mi karta těžkne v ruce.

Doma jsem spočítala celé její číslo dohromady, a ejhle, vylíhlo se další rizikové číslo 43. To už bylo tedy moc. Byla jsem si jista, že tuhle kartu nemohu použít vůbec, ani na tu jednu jedinou transakci. Jenomže když budu žádat zase novou, už nestihnu v čase, co bylo nutné udělat. Co teď?  Zkusila jsem různé magické praktiky, jak kartu „ošetřit“, aby neškodila. Všechno marné. Padala mi na zem, pálila do rukou.  Bylo to jasně čitelné poselství: nepatřím ti.

Prohlížím doprovodné papíry k vydání karty a ustrnu nad datem. Černé na bílém tam stálo 13. 11.  2013. Souhra faktorů takto silových čísel plus číslo karty jdou kontra k mému číslu narození. To je jako koledovat si o pořádný průšvih.

Druhý den jsem znovu naklusala do banky s neochvějným rozhodnutím, že se z ní nehnu, dokud to nevyřešíme pro mě přijatelným způsobem. A víte, co vyšlo ještě najevo? Karta sice byla aktivovaná, ale ne k té určitě transakci, kterou jsem potřebovala. To bych byla musela udělat navíc, jenom mi to v bance jaksi zapomněli říct. Ačkoliv jsem kliďas a vím, že věci se dějí tak, jak mají, začala jsem být podebraná jako bolák a bankovní úřednici jsem na rovinku pověděla, že od nich v tuhle chvíli novou kartu nechci, nýbrž aby hned teď provedli příkaz k úhradě a celý účet zrušili. Bankovní úřednice byla očividně zmatená i naštvaná zároveň. Stála jsem si na svém. Banka ztratila moji důvěru. Kartu se čtyřicítkou ihned na moji žádost zlikvidovala. Odcházela jsem se znatelnou úlevou.

Záhy jsem si šla vyřídit účet k jiné bance. Beztak jsem na to pomýšlela a banka mi svým přístupem a komplikací kolem karty jen nahnala vodu na můj mlýn.

Muž za přepážkou měl hodnoty iniciál svého jména a příjmení ve shodě s mým osobním (psychickým) číslem, tudíž jsem věděla, tady jsem na správném místě. Pochopil, o co jde, když jsem se dotázala, jestli je pravda, že si u nich mohu částečně číslo účtu zvolit.

„Vy se asi zabýváte čísly, viďte?“ zeptal se. Nadšeně jsem přitakala a řekla mu o těch jeho iniciálách a číslu z nich vzniklém.

„No, něco na tom je, jsem numerologii velmi nakloněn,“ řekl.

Což tedy pro mne bylo velkolepé překvapení. Potěšilo mě, že i za přepážkou banky může člověk nečekaně objevit spřízněnou duši a člověka naladěného na podobnou frekvenci. Co bych mohla chtít víc na důkaz toho, že jsem tentokrát na správném místě, ve správný čas a u správného člověka.

Inšana


Byl osud vzducholodi skrytý v číslech a jejím názvu?

vloženo: 22. 09. 2016

Tentokrát bude následující článek z trochu jiného soudku. Podíváme se, jak se dá využít numerologie k rozboru určité události. Pro tento účel jsem zvolila největší britskou vzducholoď, označenou podivným názvem R 101.

Odstartovala na svou první cestu 4. 10. 1930. Dostala se při své cestě do Indie pouze nad francouzské území, kde se její první cesta po pár hodinách stala zároveň i cestou poslední. Obrovský výbuch ji totálně zlikvidoval.  Na palubě bylo 54 osob, mezi nimi řada prominentů včetně britského ministra letectví lorda Thompsona. V troskách žárem pokrouceného kovu našly záchranné čety desítky k nepoznání ohořelých těl. Přežilo jen šest členů posádky, někteří z nich však na následky zranění později zemřeli.

Tolik stručná fakta o tragickém konci plavidla, jež mělo zvýšit prestiž Británie a být jejích chloubou.

Mohl být jeho katastrofální osud příkladem známého Nomen est omen, jméno je osud ? A co datum jeho vzletu? Mohlo se i ono podílet na jejím nešťastném konci?

Podívejme se, co na to odpovídá numerologie.

Jako je jméno dítěte darem od rodičů, tak jakékoliv pojmenování věci je darem od jejích tvůrců. Takže máme název daný písmenem R a číslem 101. Kombinace čísel a písmen je smíšenou energií, jejíž vlastností je projev na hmotné úrovni. Písmeno R má hodnotu 2, k tomu připočtené dvě jedničky z čísla 101 (2) dávají dohromady č. 4. Nula mezi dvěma jedničkami poškozuje a ztěžuje  projev tvořivé síly čisté jedničky. Nula dělá všechno horší. Čtyřka vibruje s Uranem, který reprezentuje individualismus, originalitu, vynalézavost (to vše velkolepá vzducholoď zhmotňovala!), ovšem je také číslem náhlých, nečekaných událostí včetně úrazů a nehod. Spolu s osmičkou tvoří dvojici, která vymezuje osud a určení, stejně tak indikuje osud 8 a4 pokud stojí samostatně. Jsou to čísla osudová a všude, kde se projeví a kam se „nacpou“, je třeba zpozornět.

Víme, že na první cestu odstartovala 4. 10. 1930. Tady se k první 4 (její název) přidružuje další 4 (den). Letopočet sám o sobě dává součtovou 13, po redukci tedy opět č. 4. To už jsou tři 4 v jednom jediném údaji! K samotné třináctce se po staletí váže pověra o nešťastném číslu. Třináctka je číslem převratu a je spojena s mocí, která, je-li užita k sobeckým, prospěchářským cílům, přivolá zkázu.  Opakováním jednoho stejného čísla a jeho vibrace, naší 4, povaha energie a jeho vliv se násobí! Tři čtyřky vážící se k jedné a téže věci = zkáze vzducholodi, jsou víc než pouhá hříčka či souběh jakýchsi náhod, na něž tak rádi všechno svádíme, když si nevíme rady. Kosmické univerzální zákony pojem náhoda či nahodilost neznají. Vesmír je řád ve zdánlivém chaosu. Čísla jsou řád. Všechno v kosmu se řídí zákonem o příčině a následku, chcete-li zákonem akce a reakce. Co se vysílá, to se násobeno vrací zpět, v dobrém i ve zlém. Dá se to také vyjádřit zákonem přitažlivosti.

Vzducholoď od samého začátku provázely podivné okolnosti a jakoby zlé prokletí. Všechny okolnosti kolem ní se „spikly“. Už její výstavba nebyla bez problémů. Jak jsem si dohledala, motory způsobovaly při vyšších otáčkách vibrace gondol, což se podařilo odstranit jen za cenu značného zvýšení hmotnosti. Stavitelné kovové vrtule nebyly včas připraveny, a tak nezbylo než použít obyčejné dřevěné. Potah lodi nevykazoval potřebnou elasticitu a balonety s nosným plynem měly sklon se v tělese lodi pohybovat a odírat se o potah. Vývoj některých řídících a navigačních systémů se zpožďoval a výsledky dílčích zkoušek byly značně neuspokojivé.

Ještě zlověstnější však bylo politické pozadí stavby tohoto vzdušného korábu. Ministr letectví lord Thomson údajně tlačil na urychlené uvedení do provozu, protože předpokládal, že projekt sledovaný veřejností ho může v případě úspěchu vynést až na nejvyšší místa. Právě kvůli politickému tlaku vyplula R 101 na první let s nedořešenými problémy. Ty se jí nakonec staly osudnými, stejně jako lordu Thomsonovi, který chtěl fámy o uspěchané stavbě vyvrátit osobní přítomností na palubě.

Jako numeroložka k tomu mohu říci, že na nehodu či nešťastnou událost mnohdy úplně stačí jedna 4, a tady máme souběh hned tří čtyřek, tedy třikrát znásobenou sílu 4. K tomu musíme vzít v úvahu, že povaha planety Uranu, k němuž 4 náleží, je rebelská a reformní. O Uranu se ví, že je planetou rozvrácení a změn starých řádů, myšlení, uspořádání celků apod. Smetá z cesty věci, které nejsou funkční, nejsou perspektivní, nejsou životaschopné. Uran také znamená tvůrčí energii. Novým výtvorům pomáhá na svět tím, že staré ničí, někdy tvrdě a nemilosrdně a celý ten zasahující otřes má sloužit k probuzení a přehodnocení! Povaha jeho vlivu je tedy všechno možné, jenom ne klid, jistota, pohoda.

Tady je na místě položit si otázku: K probuzení a k přehodnocení čeho měla tedy podle povahy č. 4 (x3) a vlivu Urana vést katastrofa vzducholodi?

Odpověď se nabízí už jen v popisu vzducholodi. Byla luxusním létajícím strojem, ke všemu gigantických rozměrů, největší létající stroj na světě. Megalomanský projekt s několika nej. Manifestovaná lidská nabubřelost, okázalost bohatství, kde se na odiv stavěl materiální luxus. Pýcha. Za každou cenu dokázat své chtění! Nikde ani nepatrná stopa o pokoře z tvoření z jiného důvodu, než je zisk, prestiž a politické výhody. A takové počínání neprochází lidskému pokolení bez odezvy (trestu).

Po všem tomto shrnutí nemohu z mého pohledu dojít k jinému závěru, než že si vzducholoď o havárii přímo koledovala vzýváním toho nešťastně zvoleného názvu, opakované číselné vibrace čtyřky s potenciálem náhlé a nečekané události – převratu, rozvrácení. A samozřejmě i svým charakterem, čímž míním její gigantičnost a okázalost. Tragická nehoda měla lidem otevřít oči, přimět je k přehodnocení smýšlení a postojů, i za cenu lidských životů: Podívejte se dobře, co jste stvořili! Na základě jakých pohnutek jste to stvořili! A co z toho vzniklo, k čemu to vedlo!  Poučení a prozření přicházívá často skrze bolest a utrpení ze ztráty lidských životů, protože je to zásah na nejcitlivější místo a tím i nejúčinnější.

Tomuto tragickému konci vzducholodi předcházela jiná, všem dobře známá katastrofa s fatálními následky  –  zkáza lodi Titanik. Když dosadím za písmena názvu čísla, prostým součtem dostanu č. 18! I kdybych nebrala v úvahu další jiná fakta kolem tohoto plavidla, už samotná hodnota jména stačí, aby bylo zaděláno těsto na velmi vážnou potíž. Složené č. 18 má přímo v názvu, co je zač: totiž duchovně-materiální konflikt. 18 je symbolem rozporu – symbolizuje materialismus snažící se ze všech sil zničit duchovní stránku povahu jednotky – lodi (případně člověka). Společný jmenovatel obou lodí a událostí, té vzdušné i té plavící se po moři, je, že šlo o megalomanství: největší parník světa, největší vzducholoď světa, obě luxusně zařízené jen pro bohaté. Chudším a nemajetným nic z toho nenabízely.

Titanik byl spuštěn na vodu 31. 5. 1911. 31 = 4! Ze Southamptonu vyplul 10. 4. 1912 –měsíc duben =  další 4, letopočet dává součtově opět 13 = 4). Jak už jsem říkala, 4 a 8 určují osud tak spolehlivě, až z toho někdy mrazí. Jedna každá a spolu dohromady tím víc.

Už v jiných svých článcích jsem napsala, že čísla mají na náš život a běh věcí mnohem větší vliv a dopad, než jsme stále vůbec ochotni si připustit. To věděly už starověké civilizace, které nebyly tak fanaticky závislé na rozumu a logice jako takzvaná moderní civilizace. Na rozdíl od nás měly schopnost vnitřního vhledu, znaly skryté jevy a uměly „číst“ energie, které jsou za oponou hmotného světa, pro nás neviditelné, takže oficiálně neexistující (nesmysly). Naše smůla. Kdybychom měli širší povědomí o těchto duchovních a ezoterických vazbách, byli trošku obezřetnější a nemysleli jsme si ve své lidské nadutosti, že všechno „přeperme“ svým chtěním, vysvětlíme rozumem a podepřeme hmotnými důkazy, nemusela by v mnoha případech nastávat nešťastná pojmenování, úplně zcestná data k vydání se na cestu, nevhodné volby jmen a dokonce katastrofy, zaplacené lidskými životy. To platí jak pro život na osobní úrovni, tak pro jednotky (věci).

Na tuto lidskou pýchu, neznalost a megalomanii doplatila vzducholoď stejně jako Titanik, jehož tragédii obestírají spekulace (a kdo ví, jestli jde jen o spekulace) o tom, že to byl jeden obrovský podvod krachující pojišťovací společnosti, které se „ztráta“ Titaniku náramně hodila.

Ivana Inšana PÍHOVÁ


Moje úroky z banky vkladů

vloženo: 4. 09. 2016

Ráno před odjezdem čtu chvíli knížku Chatrč. Je to jedna z mých top knížek vůbec. Přečetla jsem ji snad už čtyřikrát. A při každém dalším listování v ní objevuji buď nové věci, jež mi před tím unikly, nebo se mi pospojují jiné, které sama žiji, které bytostně cítím a s nimiž se dnes ztotožňuji.

Například tahle. Mnozí terapeuti či guru stojí na břehu a těm, co se topí, anebo uvízli v bahnisku, říkají: Jen přistupte ke mně blíž, a já vás pak zachráním. Já dělám pravý opak. Já pro ně do té vody či bahna dojdu, pomůžu jim vystoupit, a pak s nimi následně pracuji. Nečekám, až se utopí, nedívám se, jak je pohlcuje bahno. Moje srdce to nedovolí.

Moje srdce je veliké, otevřené a vejde se do něj mnoho lidí. Včetně těch nešťastných lidiček, těch největších zoufalců, kteří jinde nenašli zastání, pomoc, medicína nad nimi zlomila hůl, už už se nad nimi téměř zavřela voda, a řízením osudu přicházejí o pomoc ke mně. Například, abych nechodila daleko, osmnáctiletá mentální anorektička. Poslala ji za mnou kolegyně reflexní terapeutka a bylinářka Emilie, která ji zase pomáhá po svém tím, co umí ona. Bylo za pět minut dvanáct. Holčina je kost a kůže a uzlíček nervů. Prakticky od svých 14 let nejí, sem tam něco zobne, co by ani myšku nezasytilo. Dosud s tím nikdo nic nesvedl. Rok dochází k psychiatrovi. A pokrok? „Žádný,“ odpovídá na moji otázku. „Má na mě 15 minut, zeptá se, co je nového, napíše mi prášky a jdu,“ říká. „Vlastně ano, něco přece. Snížil mi denní dávku antidepresiv,“ dodává.

Terapii jsme spolu teprve začaly. Odhalila mnoho až těžko uvěřitelných momentů v jejím životě, na jejichž základě se mentální anorexie spustila. Mentální anorexie není věcí jedince. Je to onemocnění celého rodinného systému. Právě tam se musí hledat její kořeny. Tak jsme hledaly. Přetěžké vztahy v rodině, mezi rodiči, násilí otce vůči dětem i manželce. Ponižování, vyhrožování, vyhazovy z domova, šikana. Holčina všechen ten svrab (promiňte mi tento silný výraz, ale je zcela na místě!) vztáhla na sebe. Úplně ho vcucla. Přestala jíst, protože ji přestal chutnat život. Jediné východisko, jak se vysvobodit, bylo nejíst, odejít a mít už od všeho pokoj. Přiznala, že často myslí na smrt.

Napoprvé se podařilo odhalit aspoň ty nejhorší věci. Některé z nich zmírnit. Propláchnout nevyplakanými slzami. Otevřít zamčená ústa a nechat mluvit stokrát zraněné srdce. Posléze došla k výroku: „Ještě nikdy jsem nepocítila takovou úlevu. Ještě s nikým jsem takhle nemluvila.“

Není vyhráno. Nemůže být a bylo by pošetilé a nezodpovědné myslet si opak. Ale dobrý začátek to určitě je!

Pro mě bezmála stav blaženosti, pokory a zároveň radosti. A když se vrátím k Chatrči, cítím ten díleček božství v sobě a to, jak se skrze mě projevuje, a vím, že dělám přesně tohle: Jsem s ním, konám, jsem sloveso, které je tvůrčím pohybem. Jak se praví v knížce, poslouchám jeho myšlenky ve svých a jednám podle nich. To jeho hlas rozeznávám, mým hlasem mluví on a já jsem poctěna, že si mě vybral jako svůj nástroj, přesněji řečeno, že jsem se vyladila na frekvenci takové vibrace, skrze niž pak jeho vůle může sestupovat a proudit. Zjevovat se ve slovech, větách, otázkách, apod. U mě nejde ani tak o technický přístup k terapiím. Jde o projevení se vyšší vůle. To říkám, aniž bych se chtěla rouhat. Vím to, jsem si tím jista. Jeho vůle se projevuje skrze mne a na mě je ji způsobem odpovídajícím mým zkušenostem a dovednostem, intuicí a srdcem realizovat, neboli přenést. A pomáhat.

Jde o jinou kvalitu, než tomu bylo před časem. O mnohem vyšší kvalitu, vyšší napětí a energii, která drží celý proces na potřebné úrovni. Tuhle jsem vzpomněla na svého učitele a jeho sice perfektně vypracovaný technický postup, který nás nadriloval, zároveň ale mechanický až odtažitý. Byl vždycky naprosto nezúčastněný na věci. Absolutně mimo příběh. Seděl, zapisoval a čekal, až bude mít co zapsat. On nebyl s auditovaným člověkem ani trošku energeticky spojený, nebyl navázaný na jeho duši. Prováděl terapii podle schématu. Nic ze sebe nedával. Nešel procesu naproti. Dělal to zkrátka po svém. Dělám to taky po svém. Musela jsem se k tomu dopracovat a vypracovat skrze zkušenosti. S každou další se postup vyvíjel, cizeloval a narůstal potenciál osobní energie, který je k tomu nezbytný.

Lidé cítí moji vyrovnanost, vnitřní klid a mír. To je to, co oni nemají. A pořád to ještě není úplně výstižné vyjádření. Cítí rozměr mého srdce a ví, že je přijímám takoví, jací přijdou. Nesoudím je, jako jejich okolí. Umím naslouchat, být prostě s nimi zcela, celou svou bytostí, i když se samozřejmě musím kvůli nim trošku omezit a sestoupit, abych si pro ně mohla dojít „do toho jejich vnitřního pekla“. Jak říká Ježíš Mackenzimu: Stačí, když budeš se mnou. Já jsem vždycky s tebou.  Slib mi, že až se budeš topit, dovolíš mi tě zachránit.  Ano, to je ono. Oni dovolí, abych já je zachránila, a já to dělám proto, že je to vyšší vůle. Kdyby to tak být nemělo, nedařilo by se mi stavět na nohy a dávat naději těm, kteří se už bezmála ztratili v rašeliništi svých duševních propadlišť, odkud také nemusí být návratu. Navracím je do života, protože taková je vůle Taťky.

Příklad z terapie: Otevřel se opět další strastiplný příběh nešťastného, zlomeného dítěte, vystrčeného z rodinného kruhu, bitého otčímem za tichého souhlasu matky, která nezakročila, nezastala se, nechránila své mládě. Vyústil k zachráněnému malému dítěti, a velká Jindra si mohla úlevně oddychnout, aby mohla konečně žít jako celistvá bytost.

Když odešla, zůstala jsem tiše sedět pod vlivem silného okamžiku přijetí a podařené práce. Zpočátku to vůbec nevypadalo slibně. Potom se rozběhl proces, jako když se ze svahu sune lavina a ze všech asi pěti bodů k řešení, s nimiž přišla, nás nasměroval na první z nich –  k vnitřnímu dítěti. Našly jsme malou Jindřišku! Uvízla v temné kůlně bez světla, schoulená a nešťastná, sama, všemi odstrčená a zapomenutá, nemilovaná, podvedená a nekonečně zkradená ze života. Udělali jsme integraci, což se neobešlo bez slzí. Bylo to velmi pohnuté, a velmi silné. Jindra měla krásný vnitřní obraz celého procesu, jenž dospěl k vyléčení jejích dětských zranění, třebaže že se jí z úst těžko dostávala zejména citově podbarvená slova.

Nechávala jsem na sebe působit energii zázraku nalezení a přijetí a snad proto, že bylo citlivé datum 22 (dvojmocná Luna), kdy mně – a to už se mi normálně běžně neděje – vlhly oči a brněl mě nos. Pocítila jsem znovu posvátnou pokoru z celého procesu, a nad tím, že jako nástroj vyšší vůle takhle mohu sloužit, že jsem na to byla dlouhá léta připravovaná a trénovaná vnějšími okolnostmi a sama se snažila pracovat na svém vzestupu. Že nacházím znovu své někdejší kvality šamanky a že se oživuje informační pole toho, co jsem kdysi už uměla, znala a dělala. A já do něj mohu a smím vstupovat.

Znovu tady a teď říkám: Děkuji, děkuji, děkuji všem, kteří mi v životě pěkně zatápěli, že mě svým přístupem na tohle připravovali, i když nevědomě, že jsem díky tomu byla nucena často sestoupit do hlubin své bytosti, do svých stínů a vedle nich objevit své kvality, z nichž čerpám. Díky tomu se můj energetický systém utužil natolik, že ono „vysoké napětí“ udrží a vydrží!

Lidé kolem mne jsou pozorní. Snaží se udělat mi dobře, nabídnout drobné služby, obdarovat ba někdy mě i doslova obletovat a hýčkat. To je pro mě stále dost nezvyklé, ale přicházejí takové příležitosti a já je přijímám, protože se mám zdokonalovat v přijímání a dělat lidem radost tím, že jejich pozornosti a obdarování přijmu. Dělají to rádi. Sami mi to řeknou. My to pro tebe – já to pro tebe- pro vás udělám moc rád (a). Jsou to bonusy a úroky z banky vkladů, kam jsem si po roky střádala na svůj účet a které se mi nyní vracejí do života.

Jsem ráda na světě a vychutnávám si to. Konečně, po všech těch jiných letech, kdy tomu tak nebylo, kdy jsem sama prolézala svými vlastními bahnisky, si vychutnávám život a jsem za to neskonale vděčná.  A tak ráda, že těžko hledat slova, jak to vyjádřit. Snad citátem? „Člověk, který vykonává poslání (práci) své duše, životem tančí.“

Ano, já tančím: se všemi třemi z Chatrče: se Saraju, Taťkou a Ježíšem. Mám ty tři obzvlášť ráda!

S láskou a pokorou za sebe a pro vás

Ivana Inšana PÍHOVÁ


Děti po očkování

vloženo: 1. 09. 2016

Mnozí z vás určitě vědí, jaké vyhraněné diskuse se vedou kolem očkování dětí, hlavně pak o jeho následcích. Ožehavé téma má své zastánce a své odpůrce. Mezi těmi druhými je nemnoho osvícených lékařů a zdravotníků, ale hlavně rodičů těch dětí, jimž očkování přivodilo často nenávratné poškození zdraví a neuvěřitelně zatížilo a poznamenalo celou rodinu. S jednou maminkou takto postiženého dítěte jsem se nedávno setkala při své praxi psychoterapeutky. A dostala jsem to takříkajíc z první ruky načisto, nikoliv přeneseně vyprávěné od jiných lidí. Rozhodla jsem se o tom napsat článek a poslat ho po síti ke sdílení. Tyhle věci se, bohužel, dějí mnohem plošněji, než je jeden konkrétní případ, a dějí se za tichého souhlasu státu! Druhá maminka, o níž a jejím dítěti bude také řeč, má zato, že i její syn se narodil jako zdravý a hyperaktivitu mu způsobilo očkování.

  • Naproti mně sedí paní Andrea. Unavená, vyčerpaná, zbědovaná maminka. Porodila zdravé dítě a dnes má doma šestiletého autistu, který potřebuje její celodenní nasazení, péči, zvláštní přístup, nekonečný oceán trpělivosti, síly, odvahy, odhodlání. Kde ho má brát? Je u konce svých sil.

Jak to začalo

Dan má diagnostikovaný atypický autismus. Do roka a půl se vyvíjel normálně. V 16 měsících mu byla naočkována první dávka  Priorixu. Po týdnu se mu objevily boule na tříslech a následovaly vysoké horečky nad 38,5 °C.

„Paní doktorka tenkrát situaci zhodnotila jako těžkou hnisavou angínu. Jenže horečky a „angína“ se od té doby začaly vracet a zjistili jsme, že podaná antibiotika nezabírají. Výtěry z krku byly vždy čisté, streptokok se nikdy neprokázal. Po třech měsících od zmíněného očkování jsme byli několik dní hospitalizováni kvůli opakujícím se horečkám, ale nic podstatného se tehdy nezjistilo,“ líčí Andrea s tím, že po 5−6 měsících od očkování se stav dítěte uklidnil, horečky ustaly. Po deseti měsících od podání první dávky Priorixu však při preventivní prohlídce byla Danovi aplikována druhá dávka Priorixu.

„Měla jsem velikou obavu, že by se stav mohl znovu opakovat. Avšak naše doktorka mne ubezpečila, že dítě je už veliké a že si myslí, že to bude v  pořádku.  Jenomže nebylo. Po asi třech čtyřech dnech od očkování se horečka vrátila. Od té doby se opakovala každé dva týdny,“ vzpomíná Andrea na tu hroznou dobu, kdy Daneček proplakal několik nocí a nebyl k utišení.

„Byli jsme zoufalí. Nevěděli jsme, jak ho ukonejšit, byl to tak strašlivý nářek, tak strašlivý řev, že mi pukalo srdce. Nikde si s Danem nevěděli rady. Nikde mu nedokázali pomoci,“ vypravuje s pohnutím maminka.

Mezi 2. a 3. rokem věku se Daneček moc nevyvíjel. Úplně oněměl, nepoužíval ani jednoduchá slova, která už v roce ovládal, jako máma, bába, papa, atd.

„Špatně spal. Byl stále na plenách a často ´bezdůvodně´ děsivě křičel.  Nevydržel sedět na místě, nezajímala ho televize ani kreslené pohádky. I přes výše zmíněné problémy nám bylo další očkování doporučováno a paní doktorka mě strašila hřbitovem,“ popisuje Andrea přístup lékařky.

Po třetím roce se Danův stav začal mírně zlepšovat. Postupně se učil hygieně, začal lépe spát a ve věku 3,5 roku si znovu osvojil slova máma, táta, bába a ukazoval při tom na členy rodiny.

„Byl nám diagnostikován syndrom periodických horeček  PFAPA, ze začátku vývojová dysfázie a následně atypický autismus. Na preventivní prohlídce po pěti letech jsme očkování razantně odmítli. Že se jedná o nežádoucí účinky očkování, paní doktorka nikdy nepřiznala. Projevila však nad naší situací upřímnou lítost…“

Lítost?! Můj bože! Ta má rodiče utěšit? Morálně odškodnit? A vrátit dítěti zdraví?

Když odešla, brali „mě všichni čerti“. Vzpomenu si na Danu a jejího Ondru. Oba znám osobně. Dana ke mně chodívala svého času na různé alternativní metody léčení podle tradiční čínské medicíny. Moc si přála otěhotnět a dělala pro to všechno možné. Jednu chvíli byla už tak zoufalá, že začala uvažovat o umělém oplodnění. Naštěstí to zavrhla, když jsem ji vyprávěla o několika ženách, jež podstoupily hormonální přípravu před umělým oplodněním a jaké následky to zanechalo na jejich zdraví. Daně přálo štěstí (na rozdíl od oněch zmíněných žen). Přišla přirozenou cestou do jiného stavu a porodila své vysněné a vymodlené dítě.

Ondra je hyperaktivní dítě, jakých jsou tisíce, ačkoliv přece jenom je jeho hyperaktivita zvláštní. Čtyřletý klučík stále přešlapuje z nohy na nohu, rozvírá a svírá pěstičky, lehá si na bříško a propíná nožičky. Stěžuje si na bolesti zádíček. Od autistických dětí ho odlišuje jeho výmluvnost a výřečnost. Ve školce se mu děti posmívají způsobem, že nad tím rozum stojí. Učitelky ho oslovují ´ty nerváku´. Příklady táhnou. Když mohou paní učitelky, co by nemohly děti, že.

Dana je přesvědčená, že jeho současný stav způsobilo očkování. V roce a půl dostal první dávku hexavakcíny, ve druhém roce druhou dávku. Nechala ho očkovat jen povinnými vakcínami, ty nepovinné razantně odmítla. Naštěstí. V současné době navštěvuje s Ondrou léčitelku, která pracuje s poškozenými dětmi. „Má krásné výsledky,“ říká Dana a uvádí příklad holčičky, která do pěti let nepromluvila ani slovo. Dnes chodí do normální školy a velmi dobře se učí. Paní Šafránková pracuje metodou MUDr. Jonáše. „Ta mi řekla, že Ondra má hyperaktivitu vyvolanou očkováním. Dětský psycholog ani neurolog, k nimž jsme docházeli, na něm neshledali nic nenormálního. Ani když viděli, jak pořád přešlapuje, máchá rukama, svírá a rozvírá prsty, lehá si na zem, propíná nohy. Pro ně to není nenormální,“ říká hořce Dana. Protože o jejich rodinné situaci a poměrech vím víc, můžu povědět i to, jak přinejmenším nezvyklé chování a projev dítěte ovlivnilo celou rodinu. Ondra si vyžaduje velkou pozornost a trpělivost. Manžel patrně žárlí a s Ondrou nemají pěkný vztah. Je mezi nimi studeno, prázdno. „Ani mezi námi to neklape. Odcizili jsme se,“ dodává Dana.

Osobně si myslím, že otec svého syna nepřijal pro jeho jinakost.

Takže to máme ´pěknou´ bilanci.  Zdravotně poškozené (vymodlené) dítě (a to ještě dopadl Ondra dobře na rozdíl od jiných dětí) a patrně v důsledku toho, že syn nemá standardní projevy, se otec od rodiny odtahuje. Vlastně žije více u své matky, než u manželky a syna.

Nicméně, Dana mi na moji žádost dala kontakt na paní léčitelku a já ho okamžitě předla paní Andree, protože jsem v něm uviděla naději pro Dana.

Následně na to mi paní Andrea napsala do emailu, z něhož cituji:

 Moc děkuji za kontakt na paní Šafránkovou, Vím, o co se jedná, už jsme řešili tuto možnost před dvěma lety. Byla jsem tehdy na měření já, protože Daneček by to v té době asi nezvládl. Myslím, že to teď už dokáže. Preparáty od MUDr. Jonáše jsme asi rok dávali a opravdu se dost věcí lepšilo. Začal po nich hned odpovídat ano ne, dívat se do očí a naučil se pár slov. Pak jsme však začali zkoušet homeopatika a kapky už neobjednali. 

Teď to beru jako impuls zkusit změřit přímo Danečka a ke kapkám se opět vrátit. U Dana je to asi vše běh na delší trať. Jeho poškození bude přeci jen většího rozsahu. Ale nevzdáváme to!

Od paní Andrey jsem také získala odkaz na publikaci nazvanou Jak zasáhl systém očkování do života některých rodin I. a II. díl, který vydala Skupina rodičů a Svaz pacientů ČR. Ve dvou dílech jsou samými rodiči popsány jejich zkušenosti s očkováním jejich dětí a jeho následky. Jsou to hotové rodinné tragédie a člověk si maně pomyslí, jaké štěstí, že moje děti tímto státním terorem neprošly a tak zůstaly zdravé stejně jako vnoučata, která tomu však o vlásek unikla. Některé příběhy jsou tak drastické, že se člověk neubrání slzám a vzteku zároveň. Zejména ten o malé Zorce, u níž očkování vyvolalo těžkou hypotonii a následnou smrt. Mohla bych některé pasáže vybrat, ale soudím, že je nanejvýš vhodné si přečíst autentické výpovědi rodičů.

Předem však říkám: Musíte opravdu sebrat odvahu, abyste mohli číst. Paní Andrea rozeslala publikaci několika svým známým a přátelům, z nichž většina nebyla schopna ani ochotna ji číst! Brožura vyšla ve vazbě na pozměňovací návrhy k novele zákona o ochraně veřejného zdraví.

http://www.pacienti.cz/brozura2_WEB_VER_1-2.pdf

  • Z Prohlášení Svazu pacientů ČR k očkování dětí z 1. 9. 2015:

Publikaci sestavili rodiče doslova během sedmi dní a nocí poté, co senátoři vrátili novelu zákona o ochraně veřejného zdraví s pozměňovacími návrhy zpět poslancům. Z více než 50 došlých příběhů stačili zpracovat 37, které jsou v brožuře zařazeny. Daniela Kutilová – Kšírová, jedna ze sestavovatelek brožury, k tomu říká: „A dostáváme stále další. Příběhy v brožuře jsou autentickým vyprávěním rodičů, některé vůbec nebylo jednoduché číst. Mnohem náročnější je ale takové příběhy žít.“

Svaz pacientů ČR i touto brožurou upozorňuje zákonodárce na fakt, že každý člověk má právo na základní přístup při poskytované zdravotní péči tak, aby bylo zachováno jeho právo na individuální medicínské řešení i v oblasti očkování dětí.

  • Dále zde uvádím odkaz na rozhovor s profesorkou Annou Struneckou – Divím se, že to ty děti přežijí. Vysvětluje v něm jak pojmy jako hexavakcína, tak i velmi srozumitelně a natvrdo říká, v čem je očkování nebezpečné a proč je tak moc ohrožující! Objasňuje také, co vyvolává příšerný pláč dětí po očkování.

http://www.kondice.cz/2014/05/divim-se-ze-to-ty-deti-preziji/

Ivana Inšana PÍHOVÁ

Psychoterapeutka a lektorka


Audio nahrávka č. 4 – O nás lidech

vloženo: 21. 08. 2016

Audio nahrávka č. 4, O nás lidech