vloženo: 27. 12. 2011
Spočítejte mi, jestli se k sobě hodíme, zazněla nedávno otázka v poradně a nebyla svého druhu první. Myslím si, že nebyla ani poslední.
Jak se to tedy má se vzájemnou slučitelností čísel v numerologickém rozboru dvou jedinců, předpokládejme partnerů?
Musím znovu říci, že numerologická slučitelnost se nevyznačuje dostatečnou mírou spolehlivosti a není tedy moudré, ani prozíravé zakládat své vztahy na této slabé odnoži numerologie. Pokud ze sebe nechce numerolog udělat osla a věšet lidem bulíky na nos, nedopustí se kategorického tvrzení, ať už potvrzujícího očekávání, které je mimochodem už v samotné otázce ukryto, tzn. odpověď Ano, hodíte, pokračujte ve vztahu, anebo vylučujícího Ne, nehodíte, zabalte to rovnou. Může udělat rozbory osobnosti obou lidí, může spočítat jejich osudová čísla, která představují oblasti zvláštních úkolů, vzít v potaz i jmenný rozbor, podívat se, jaké vibrace se kde vyjeví a na základě zkušenosti z práce s čísly a intuice si utvořit názor, jak by eventuálně mohlo partnerství těchto lidí fungovat. Protože numerologie odhalí silné stránky člověka, ale i jeho citlivá místa, potenciální potíže, skrytá, stinná místa, nutkavé touhy, nejasná přání a podobně. Jenže náš život a vztahy jsou formovány nejen energiemi čísel a obtížemi na naší cestě životem, ale také způsobem, jakým tyto energie vyjadřujeme a projevujeme, jestli je zpracováváme spíš pozitivně, v závislosti na stupni svého vlastního vývoje, zralosti a poznání, anebo naopak. Každý z nás má za úkol zdolat svou vlastní horu a své vlastní úkoly. Ty nejtěžší se často ukrývají v našich vlastních hlubinách. A právě tady je numerologie tentokrát již prokazatelně užitečným, dobrým spojencem pro život, protože na ně pomůže posvítit. Může poukázat na rizika, může odstranit z cesty mnohé překážky, může nastartovat vaše myšlení jiným směrem a změnit úhel vašeho pohledu. To všechno numerologie může. Co však nemůže, je dát vám do ruky jízdní řád vašeho života se všemi odjezdy, příjezdy a přestupy. Nemůže za vás sejmout zodpovědnost za vaše rozhodnutí.
Numerologie umí hodně, ale není samospasitelná. Řečeno slovy velké znalkyně numerologie a astrologie Lindy Goodmanové: „Čísla mají skutečně velkou pozitivní moc, když s nimi správně zacházíte a když je správně chápete. Nemohou však- a ani by neměla- zbavit vás osobní odpovědnosti a vědomí, že je potřeba udělat všechno pro dosažení spokojenosti, štěstí a úspěchu. Kdyby numerologie nahrazovala vaši svobodnou volbu do takové míry, nebyla by pozitivní, ale negativní silou ve vesmíru, což by v důsledku znamenalo pouze odložení nevyhnutelné karmické zodpovědnosti až do budoucí inkarnace. A to je v rozporu se smyslem její existence jako hodnotného průvodce lidí na jejich cestě k pravdě a sebeuvědomění.“Konec citace.
Takže jak se to má s tou odpovědí na shora položenou otázku? Stavět na tom, co nás spojuje, nikoliv na tom, co nás takzvaně rozděluje, odlišuje. To je bohužel pořád velmi nezdravě zakořeněný přístup nás lidí k sobě navzájem, proto je tolik nepochopení a nedorozumění. Každý je jedinečná a neopakovatelná bytost se vším všady, tzn. i se svými – ne nedostatky, spíš stinnými stránkami, tzn. těmi, které má poznat, pochopit, a přijmout především jedinec sám. Jsou jeho a on se s nimi má nějak popasovat. Penečku, a jak tvrdá je to práce a kolik chce odvahy rozhodnutí , že budu hledat, nacházet, a přijímat to, co se mi na sobě nelíbí, co vlastně odsuzuji a vytěsňuji, jako by to ke mně nepatřilo. Teprve až uděláme tento zásadní krok, můžeme něco změnit. Změnit lze jen to, o čem víme, co jsme propustili na světlo a ne to, co ukrýváme, za co se schováváme, na co není vidět. To jsou ty stíny, o kterých mluví Mayské orákulum, to jsou ty stíny, které nám nahánějí strach. Strach nepřichází zvenčí, ale z nás, z našich nepoznaných hlubin. Je důsledkem naučeného způsobu reakcí, vyrytým vzorcem chování, nabytým většinou v dětství. Proto s ním máme jako dospělí tolik práce. A právě tady nám znovu může být numerologie užitečným a potřebným průvodcem. Aby nás částečně osvobodila od temnoty v nás samých.
Cestou pro párové soužití, ale i soužití s dětmi, rodiči a podobně, je komunikační otevřenost. Poctivost ve vyjadřování pocitů, potřeb, nálad. Tak může být jasno a ne pološero či zataženo. Odpadnou dohady a podezřívání z něčeho, co nenastalo, není a nebude. Namísto vytváření si domněnek, jimž pak uvěříme a vydáváme je za hotovou věc, a přitom jsme stvořili něco, co existuje jen v naší hlavě, ptejme se a mluvme spolu. Hledejme cestu, nehledejme rozdíly. Buďme pravdiví a naučme se odpouštět. Nikdo nejsme bez vady, a kdo si myslí, že je, ať tedy první hodí kamenem.
Život je naše hřiště, jakou hru na něm budeme hrát, je na nás.
Ivana Inšana Píhová
