Ráda bych vás seznámila s novým výtvorem z mojí dílny, s numeroterapií. Je to autorská metoda, moje dítko, které se přirozeně vyvíjelo letitou praxí jako se přirozeně vyvíjí embryo v člověka. Její zpětnou vazbu jsem ozkoušela poprvé v celém kontextu na Ezoterickém festivalu Cestou duhy v Týně nad Vltavou 21. 3. 2015 při svém poradenství, kde se v několika případech její účinnost vyjevila buď ihned při konzultacích, nebo do několika málo hodin.
Moje dítko je míšenec: kombinovaný postup, jenž vznikl sloučením znalostí povahy síly a významu čísel, jejich působení a vzájemné interakce, se zkušenostmi alternativních psychoterapeutických metod. Jednoduše řečeno: snoubí se v něm a prolínají účinné prvky těchto disciplín. Později uvedu pro lepší představu názorný příklad.
Krátce jen zopakuji: numerologický rozbor osobnosti – konstelace odhaluje člověku jiný pohled na sebe sama. Demaskuje jeho stíny, rozuměj slabší stránky a pasti, do nichž je člověk chycen. Ukazuje skrytý potenciál, vlohy a dary, více či méně vědomě používané, upozorňuje na překážky a varovné signály. Slouží k lepšímu pochopení událostí a zadání na cestě životem (více v článku na mém blog Rozbor nás rozebere). Rozkresluje celkovou charakteristiku osobnosti.
Na podkladě těchto daností přesahuje nový model rámec numerologického rozboru a jeho výkladu tím, že přibírá k řešení aplikaci terapie a otevírá možnost k operativnímu zpracování palčivé nebo aktuální svízele.
Čísla posvítí zblízka na zákonitosti v lidském jednání a jdou tak ruku v ruce s následnou terapií. Společně otevírají cestu k emocím a k srdci. Tento zkombinovaný model, řekněme syntéza, nabízí každému možnost osvobodit se od iluzí a falešných představ o sobě či situaci, udělat potřebnou změnu, uvolnit se z tlaku a útlaku a významně se posunout dopředu v osobním růstu. Měnit můžeme jen to, o čem víme, že nás tíží a s čím už se nechceme ztotožňovat.
Bylo by pošetilé tvrdit, že je tento model samospasitelný a přinese řešení úplně všech potíží jednorázově jednou pro vždy. To jistě není, ani si podobné ambice neklade. Jsou třinácté komnaty v životě člověka, které si vyžádají soustředěnější a hlubší ponor, například regresní terapií, nebo důkladný analytický přístup pomocí koučinku. Podle potřeb a nastavení člověka.

Numeroterapie tedy zahrnuje: vypracování komplexní osobnostní analýzy z data narození a jména, její výklad (zůstává stejné), a nově následnou terapeutickou koncovku. Časově tento postup nijak neohraničuji. Pracujeme tak dlouho, jak si situace a potřeby člověka samy řeknou.

Cena numeroterapie, obou složek, je 1580 ,-Kč. 

A nyní slibovaný příklad Martiny, který bych pracovně mohla nazvat Harmonie naruby.
Její jmenný rozbor ukazoval citlivou, tvůrčí duši s ryzí ženskostí, s vytříbeným vkusem a smyslem pro krásu, se silným vztahem k rodině a také motivací k harmonii v každém aspektu života. Avšak i tendenci být s každým a všude za všech okolností zadobře, tedy jakousi nutkavost. Ne z pohledu nějakého podbízení se za každou cenu, spíš ve smyslu nečeřit vodu, protože rozčeřená voda jí působila muka. V datu narození se vyskytlo číslo indikující sklony k oběti. Ačkoliv měla krásně rozvrstvená ženská podpůrná čísla i čísla energické bojovnosti tak, že jsem takovou konfiguraci snad ještě neviděla, a mohla by si dělat, co ji těší a baví úplně v pohodě (výtvarnou práci), nevyužívala tento potenciál pro sebe, nýbrž ho zaměřovala na ostatní. Domnívala se, že to tak chtějí. Vyvíjela tuto svou báječnou energii vůkol sebe tak, aby všichni byli jako ve vatičce. Oni byli, ona ne. Vytvářela na sebe takový tlak, že se vlastně stala otrokem domácnosti a všech jejích členů, pejska nevyjímaje.
„Oni si myslí, že když jsem žena v domácnosti, tak je samozřejmé, že se o všechno postarám a oni nemusejí nic,“ uvedla. Aby všem vyhověla, dělala i to, co vůbec nemusela, a k čemu ji nikdo nenutil. Například dospělým synům chystala svačiny do práce! Na otázku, proč to dělá, že by si snad dospělý syn dokázal namazat chleba sám, odpověděla: „Byl by celý den o hladu.“ To pomyšlení by neunesla, neboť její blízký by z toho byl v nepohodě.
Dělala snídaně, vařila obědy, teplé večeře, protože manžel nemá obědy v práci a musí mít večer teplé jídlo. Mezi tím vším šla dvakrát na procházku se psem, a až potom, ve chviličkách mezi tím a oním, si v dílně rozvrhla práci, do které se by se tak ráda nerušeně vnořila. Jenomže nemohla, neboť za chvíli zase „musela“ jít něco dělat.
Tekly jí slzy, jak jsme procházely její číselný obraz. Ukazovala jsem jí, jaká čísla zrcadlí její přístup, ale zároveň i poukazují na nesprávně orientovanou pozornost. Zeptala jsem se: „Kdo vám řekl, že když jste v domácnosti, musíte se o všechno a všechny postarat?“
Byla zaskočená. „Nikdo mi to neřekl, já si myslím, že to tak je.“ (iluze, klam o své roli v rodině a o situaci jako takové = past).
Vidíte tu hru? Vytvořila si domněnku: oni si tohle myslí. Jednala na základě umělé myšlenkové konstukce, vytvořila něco, co neexistovalo, a rozpoznala tenhle blud až při analýze.
„Tohle číslo v tomto postavení říká: máte na to, abyste kategoricky uměl říct, například: Ode dneška vám svačiny chystat nebudu. A v procházkách se psem se budeme střídat.“
„Ale já se umím ozvat!“ ozvala se a popisovala, jak to dělá. Každému v rodině vysvětlovala, že takhle to nemá být, jak to má být a že by to měli pochopit a pomoci jí.  Záleželo jí na tom, aby každý pochopil. Neposlouchali ji. Nebrali ji vážně. Její hlas ´nebyl´ slyšet, protože nepoužívala účinný způsob, aby tomu tak bylo.

Martina potřebovala spojit energie čísel 6 s energií 9, integrovat je. Šestce byla otevřená, zatímco s energií devítky se nekamarádila.
Naštěstí hned porozuměla, kde dělá v rámci jinak svého diplomatického nadání chybu. „Víte, já jsem tohle všechno snad i věděla, nebo cítila, ale nevěděla jsem, co s tím a jak na to.“ Inu, i diplomat musí občas zahřmít. Martina vytvářela jakousi harmonii naruby. Raději mučila sebe, než aby ´mučila ‘někoho jiného. Hlavně, aby nejitřila rodinnou ´harmonii´.  Její rodina vůbec netrpěla, naopak, všichni požívali výhody.
Druhý den mi zavolala, aby mi nadšeně vylíčila, co se událo po jejím návratu domů. „Všechny jsem svolala a řekla jim, co jsem dozvěděla od vás. Okořenila jsem to větou, že jste mi dala pěkně do těla. Manžel prohlásil: Dojedu za tou paní s pugétem a dám jí pusu. Jako že proč? Protože ti konečně někdo otevřel oči, zněla odpověď. Vylíčila, jak se k tomu postavili. Manžel šel vyvenčit psa, Martina dostala hotové jídlo až do postele, protože odmítla kvůli únavě vařit! Najednou to šlo. „Já vím, že jsem si je takhle naučila a že to pro ně bylo pohodlné.“ A dodala: „Oni to všechno věděli a nechali mi v tom vymáchat čumák. Čekali, až na to přijdu.“
Takže ledy se prolomily. Rodina jí vykročila vstříc a Martina s opravdickým dojetím a slzičkami přiznala, jak se jí ulevilo, když poznala svoji vlastní past, do které se uvěznila, a hlavně motivaci chování, jež do pasti vedou.

Inšana