vloženo: 22. 10. 2011
V poslední době řeším s klienty převážně změny příjmení ať už kompletní, nebo jenom úpravou pravopisu.
Kromě data narození i jméno a příjmení (samozřejmě také iniciály), tvoří komplexní osobnost člověka. Zatímco jméno nám při narození vybírají rodiče, příjmením přebíráme genetickou a osudovou zatíženost rodu. A v tom bývá zakopaný pes.
Když žena přijme sňatkem nové příjmení manžela, přijímá tím současně informace jeho rodu včetně případných karmických zátěží jak zdravotních, tak existenčních, vztahových a dalších. V nemálo případech ztrátou svého dívčího jména ztrácí i svoji osobnost, nebo se její osobnost velice změní. Některé ženy si i po sňatku ponechávají buď svá dívčí příjmení, anebo si ponechají obě. Zdá se, že je to krok intuitivně správný. Ženy by namísto bezhlavého přijímání manželova příjmení (jen proto, že je to tak zažité, nastavené a společensky správné) měly vzít rozum do hrsti, nebo spíš intuici a postupovat obezřetněji. V momentě, kdy si nejsou jisty, mají-li přijmout příjmení manžela, je určité varování. A rozhodně není určující, co tomu řeknou lidi! Co tomu řekne vaše duše je rozhodující! Pamatujte na to. Ušetříte si mnohá zklamání a bolesti.
Jméno svému dítěti vybírají rodiče a tím mu přidělují určité prvotní vibrace. Ty mohou a nemusejí spolu s příjmením dávat příznivý energetický potenciál pro život. V sázce je hodně a volba jména dítěte by měla být dobře uvážena. V některých rodinách se stále ještě nosí rodové jméno, takže když se narodí kluk, bude to zase Václav (třeba) jako otec, děda, praděda a tak dál. Narodí se tak Václav Vopršálek IV. Tím ovšem mužský potomek (chudák, jak k tomu přijde) jako přes kopírák přejímá kompletní vibrace svých předků se vším všady, a jak už bylo řečeno, nemusí mu to dobře posloužit. Bývá tomu spíš naopak.
Na následujících čtyřech příkladech bych ráda ukázala, jak a v čem může být přínosná změna příjemní jak u žen, tak, považte i u mužů!
Křídla
Po rozvodu si mladá žena nechtěla ponechat příjmení bývalého manžela. „Nikdy jsem je nepřijala za své, necítila jsem, že by ke mně patřilo. Byla to jen formální záležitost,“ řekla a dodala, že si nepřeje být s ním jakkoliv spojována a spojena. Nechtěla se ale ani vrátit ke svému dívčímu příjmení vzhledem k tomu, že otec byl alkoholik, který rodinu trýznil. V úvahu se nabízelo rodné příjmení její matky, ale to také zcela rezolutně odmítla s ohledem na to, že se nechtěla identifikovat s morálními postoji některých jeho současných nositelů.
Vybrala příjmení anglicky znějící, s nímž souzněla a pro něž měla mnoho svých vnitřních opodstatnění. Udělala jsem rozbor a ukázalo se, že její intuice ji vedla správně. Ve spojení s jejím křestním jménem vznikl obrazec příznivý, bez karmické zátěže (kde by se také vzala, když ona je teď první nositelkou), bez poškození psychického či fyzického zdraví. Změnu si nechala potvrdit na matrice, takže dnes už užívá nové příjmení. Protože jde o člověka z mojí bezprostřední blízkosti, mám úžasnou možnost sledovat další vývoj a události.
S nadšením mi ukazovala nové doklady. Rozjásaná, radostná líčila svoje pocity. „Konečně svobodná, volná, nezatížená jakoukoliv minulostí. Buduji si nový život, od začátku všechno čisté, a od teď jen tak, jak si udělám sama. Jsem nový člověk, cítím, jak mi „raší“ křídla,“ dodala žertovně.
Ze všech stran přicházejí do jejího života noví lidé a s nimi i nové příležitosti a kvality. Rozvinula se jí komunikace takovým způsobem, že, jak se vyjádřila, sama sebe ani nepoznává. „To, co mi dříve dělalo neskutečné potíže v kontaktu s lidmi, při čem jsem se často cítila jako outsider, zvládám s lehkostí, svěřovala se a na potvrzení svých slov uvedla konkrétní příklady, co a jak prožila. „Teď teprve vidím, že jsem nežila, jen přežívala,“ dodala otevřeně.
Je na ní vidět, jak ji baví život, jak si ho vychutnává, jak nabývá a nabyla sebedůvěry a pozvedá svoji sebehodnotu. Objevila svoji vnitřní Ženu, kterou probudila ze spánku a nechává ji promlouvat mnoha obrazy, jaké toto téma nabízí.
Rozvod byl pro ni klíčovým okamžikem. A jak už to tak je, že co nás nezabije, to nás posílí, a že ti, co nám nejvíce ubližují či ublížili, nám paradoxně nejvíce pomáhají, byla to manželova nevěra, která ji osvobodila a nabídla šanci vzít život do vlastních rukou. Ne každý takový okamžik svého života pochopí a uchopí jako nový start. Ona je ten šťastný příklad, že životní krize může být využita pro nový začátek. Všechny změny se tedy doslova raketově nastartovaly rozvodem. Změna příjmení je „jen“ součástí transformace celé její osobnosti, kterou integrovala do své života.
Šťastní šťastlivci
Další příběh nás zavede ke dvěma milým lidičkám. Když mě vyhledali, měli krátce po svatbě. Přišli ovšem zkroušení, že jim nic nevychází, nic se nedaří: bydlení, práce, peníze, zdraví – samé nepříjemnosti, překážky a opravdu i vážné existenční potíže.
Zde musím prozradit příjmení, protože jinak by příběh neměl smysl. Jmenovali se Mizerovi. On měl takový zvyk, že se v telefonu nebo emailu hlásil či podepisoval asi takhle nějak: ahoj, tady (křestní jméno) Mizernej, případně Mizernejch. Mělo to být jakési legrační zlehčení, ale nebylo.
Všichni známe slovo mizera a víme, kdy je použít. V hovorové češtině se vyskytuje jeho příbuzná mizérie. Výraz pronikl do češtiny patrně z francouzštiny (původ má v latině), kde slovo miserere znamená bídníky, nuzáky, ty nejubožejší. Vzpomeňme na známý román V. Huga nebo na stejnojmenný muzikál. Už tušíte, kam mířím? Ano, samo slovo v sobě obsahuje odpověď a vysvětlení. Svojí podstatou odhaluje, o co běží.
Řekla jsem jim to a napsala, aby VIDĚLI. Musela jsem říct přímo, říkejme mu pro náš příběh Honza. „Svým přístupem, tím, jak se ohlašuješ, jaký tvar svého příjmení užíváš, nevědomky umocňuješ energii slova. Přímo na sebe stahuješ a přivoláváš mizérii!“ Chvíli jsme se bavili o jeho rodině, která toto příjmení užívá po meči už několik generaci. O tom, jaké jsou v ní vztahy, nemoci, osudy. V té chvíli se potřeba změny začala zhmotňovat. Všichni jsme pocítili magii okamžiku jako něco posvátného, co vstoupilo do místnosti. Po chvíli, kdy jsme seděli ztichlí jako pěny a zježeni husí kůží, Honza pronesl: “Chci změnu, ale nevím, jak bych se měl jmenovat.“ „Zkus potřebu procítit srdcem. Mělo by to být slovo, které vnese svým významem harmonii, nebo bude opakem toho, které je teď,“ řekla jsem na to. Padlo pár návrhů – už si nevzpomenu jakých, ale samé nevhodné nejen pro cíl, který jsme sledovali, ale ani numerologicky. Popsali jsme list papíru a pořád nic. Když pak z jeho úst zaznělo, ale jak zaznělo! Šťastný, málem jsme vyskočili z křesel. Fakt si nevymýšlím, že první obraz, který mi naskočil, byl František Šťastný, někdejší, myslím, motocyklový závodník, jak stojí na stupni vítězů nejvyšším a kolem krku má zlatý věnec! Bing ho, to je ono! Šťastný vítěz! Spočítala jsem jmenný obrazec oběma s jejich vlastními jmény a novým příjmením a zase se začaly dít věci. Honza se měnil před očima. Těžko je popisovat, jaká proměna ve tváři a v očích se udála v několika okamžicích. O překot mluvil o tom, jaký velký balvan z něho padá, jakou úlevu pociťuje. Viditelně pookříval a začala jím proudit energie. Jeho radost byla bouřlivá, to se musí prostě zažít. V zápětí paní zazvonil telefon. Poslouchala, nic neříkala, pak pronesla, děkuji a zavěsila. Civěli jsme na ni a čekali. „Operátorka mi řekla, že mi právě připsali kredit 500 korun jako bonus! Je to neuvěřitelné! Byla jsem úplně bez kreditu a bez šance ho dobít.“
Bylo jasno. Vesmír dal právě „kulaté razítko“ na správnost rozhodnutí. Za pár týdnů se jim naskytl výhodný pronájem chalupy na venkově, kam vždycky chtěli. Odstěhovali se, změnili si emailové adresy a už se i nově jmenují. Příběh samozřejmě pokračuje dál, ale tady ho ukončíme.
Návrat k sobě
Další na dnešní tapetě změn příjmení a tím i změn v životě jsou také manželé, vlastně dnes už nejsou, po 20 letech soužití ukončili. Paní se chtěla vrátit ke svému dívčímu příjmení Dvořáková. Rozložení jejich čísel a vibrací ve jmenném obrazci s manželovým příjmením jsem porovnala s variantou Dvořáková, a když jsem jí ukazovala a vysvětlovala, co se děje v obrazci za změny, odehrálo se něco velmi podobného, co v předchozích příbězích. Slzy dojetí, potvrzení toho, co cítila i bez numerologického rozboru, příliv energie a pocit, že našla zase sama sebe. „Taková jsem vždycky byla,“ vypravila ze sebe v hlubokém pohnutí. Jak dobře nám intuice, ten tichý, vnitřní hlas, naše moudré Já, umí poradit, a jak mu často ke své škodě stále málo nasloucháme.
Její dnes exmanžel zápolí se svým příjmením, lépe řečeno s jeho tvarem tak, jak ho převzal od předků. Nevyjadřuje, že k někomu patří, ani nevystihuje sounáležitost s rodem, působí spíše jako něco ne příliš nevábně vypadajícího, rozbředlého, nic neříkajícího, bez chuti. A to mu právě vadí. Přeje si změnit koncovku příjmení z nec na ů. „Budu jejich, a ne ten,“ je si jist svou věcí.
Venuše
Čtvrtá zmínka bude kraťoučká. Je o ženě s velmi podobným podnětem pro změnu příjmení, jaký je popsán výše, takže půjdu rovnou k věci. Z Dřevové je dnes Dakšová. Vybrala si sama, já jsem počítala. V jejím případě se dá směle napsat, že nové příjmení ve spojení s vlastním jménem tvoří Znovuzrozenou Venuši. Jak tyto energie uchopí a jak s nimi naloží je už na ní. Věřím, že dobře.
Inšana
