vloženo: 6. 04. 2017

K napsání tohoto článku mě podnítilo několik sobě podobných otázek, které jsem od klientů v poslední dostala a jež jsme společně řešili v rámci kompletní numerologické analýzy či jejího dílčího kroku – úpravy či změny jména, případně i příjmení. Začnu však netradičně a odvedu vaši pozornost na chvilku ke knížce Marlo Morganové Poselství z Věčnosti (volně navazuje na Poselství od protinožců). Cituji: „V tento den jsem Benala, což znamená hnědou kachnu, která se ráda ve vodě potápí a plave jen pro své potěšení. Učíme se z našich jmen. Tím, jak získávám vědomosti, vyrůstáme ze svých jmen a pravidelně si vybíráme jiná, která lépe vyjadřují, co právě jsme. Teď, když žiju tenhle život, připadá mi podivné, že jsem dostala při křtu jako Mutant jméno a předpokládalo se, že je budu nosit celý život.“ Konec citace.

V této knize australští domorodci nazývají lidi bílé rasy Mutanty. Jak vyplývá z úryvku, nechápou, jak mohou běloši vystačit s jedním jménem po celý život (mimo spousty jiných věcí naprosto odlišných kultur a pojetí života).

My nežijeme v Austrálii u domorodců, musíme se tedy řídit našimi pravidly.

Nyní k těm příkladům. Petra mi říká, že své jméno nesnáší, že se s ním nikdy nesžila a chtěla by se ho zbavit. Vždycky se cítila být Annou a ptala se, jak by to bylo možné udělat. Její otec si ji často dobíral a podivoval se, jak může být jako dívka a později žena tak „tvrdá“. Připomeňme si, že jméno Petra je ženská obdoba mužského Petr, který znamená skála. Nabízí se otázka: Co může být tvrdšího než skála? Samozřejmě netvrdím, že všechny Petry musí mít podobné výhrady ke svému jménu. Nicméně tento konkrétní příklad jasně naznačuje chybně zvolené jméno pro konkrétní dítě.

Jiná žena mi píše: „Jsem už nějakou dobu provdaná a necítím se být s příjmením po manželovi ve své kůži (takový detail)…připadám si jako cizinec. Proto raději tam, kde je to možné, používám i nadále své dívčí příjmení…“

Další otázka od klientky, která si nechala vypracovat kompletní numerologickou analýzu osobnosti pro sebe a svého muže, a v odezvu na to mi píše: „Docela by mě zajímalo (čistě z teoretického hlediska), protože zatím nejsem schopna nebo nechci nic řešit), jestli opravdu funguje, že se člověku změnou jména změní život? Mohla byste napsat, jestli se některým vašim klientům, kteří tuto změnu podstoupili, opravdu zlepšil? Protože člověk má i jiná ta čísla, třeba datum narození, které nejde změnit. Jak se vlastně hledá vhodné jméno, spíše to příjmení, aby život pak vycházel lépe? Musí se vyzkoušet /vypočítat/ více variant?“

Už jsem na toto téma články na svůj web psala, jak je ale vidět, asi nezaškodí se k němu znovu vrátit.

Vezmu to od nespokojené Petry. Nikdo nemusí žít se jménem (mluvím o vlastním – křestním jméně), které mu nesedí a co víc, které mu vnáší do života nepříjemné vibrace a tudíž se i jeho nositel velice nepohodlně cítí. Aboridžinové by řekli, je to jako navléct člověka do cizí kůže. Mezi ženskými i mužskými vlastními jmény je řada takových, která se nedoporučuje dávat v žádném slunečním znamení (!), protože jsou karmicky zatížená.  Jiná sedí jen k některým slunečním znamením. A doopravdy jen hrstka je takových, která neškodí nikomu. Volba jména pro dítě je odpovědnost rodičů za to, jak se dítě bude cítit. Když už tedy musíme podle společensky nastavených pravidel volit, volme obezřetně, ne otrocky. Dobře zvažme, jakou výchozí energii spolu se jménem dítěti dáme do vínku. Znovu tady opakuji, že jméno ovlivňuje celý život (jak dobře vědí již zmínění aboridžinové stejně dobře, jako i jiná původní etnika). Jménem je dána povaha, příjmením přijímáme genetickou a osudovou zátěž rodiny (rodu).

Naštěstí i v této oblasti tají ledy, jak alespoň často vidím a slyším. Lidé čím dál více procitají a věnují tak podstatnému rozhodnutí více pozornosti vycházející z, intuice a ze srdce.

Pokud jde o převzatá příjmení u žen, jde o věc velmi individuální. Jsou příklady, kdy se ženy rády sňatkem „zbaví“ rodinných (rodových) vibrací a cítí, že nové příjmení jim bude více sedět. Jiné, jako dotyčná pisatelka, se s přijatým příjmením cítí až mizerně a dávají to najevo tím, že si aspoň sem tam uvedou své dívčí, čímž se aspoň na těch pár chvilek ocitnou ve známých, sobě vlastních vibracích, tedy kvalitách. Ve smyslu přijímání karmické zátěže s příjmením je vždy prozíravé si rozvážit, co tedy s tím, jestli si ponechat své dívčí a převzaté připojit k němu, nebo převzít jen manželovo a pak, což mnohdy i nastane, hledat ztracenou identitu a ptát se, kam jsem se to ztratila, kdo jsem, co jsem? Když o tom tak přemítám, uvědomuji si, že ze všech případů, co jsem kdy s lidmi řešila, bylo nejméně těch, kdy byly ženy nespokojené se svým dívčím příjmením. Byly to spíš výjimky. Zatímco s těmi převzatými je vůbec nejvíc komplikací. Jak už jsem uvedla, je to věc intuice, jakou formu řešení žena zvolí a pak, samozřejmě, s jakou odezvou se setká. Muži chtějí mít svou ženu se svým příjmením, aby měli pocit, že jim doopravdy patří a jen málokterý se bezbolestně smíří s jinou variantou, než s touhle tradiční.

Pak jsou ovšem i tací mužové, a to mě osobně velmi zaujalo a překvapilo, kteří volí mnohem avantgardnější cestu, když si změní buď svoje příjmení na příjmení ženino, anebo si je přidají ke svému. To se dá nazvat přímo průlomovým pojetím! Příklad z nedávné doby, jak jste možná mnozí četli v Novinkách.cz. Ondřej Brzobohatý způsobil hotové zemětřesení, když se legálně zřekl příjmení po slavném otci a do občanského průkazu si nechal zapsat Gregor po matce. Sklidil za to vlnu kritiky. Lidé ho odsuzovali mimo jiné i proto, že jeho děti též ponesou příjmení Gregor. Populární hudebník ale není zdaleka jediný, kdo přerušil rodovou mužskou linii. I běžní lidé občas přijmou příjmení ze strany své matky nebo manželky. Mají pro to nejrůznější důvody.

Muž z blíže nejmenovaného páru si po svatbě nechal své původní příjemní a zároveň přijal příjmení nevěsty. Uvedl, že na matrice z toho měli těžkou hlavu ne snad proto, že by to matrikářkám nějak osobně vadilo, ale protože s tím měl problém elektronický systém! Matrikářka musela nakonec formulář vyplnit ručně.

Pár prohlásil, že se tak rozhodl společně, a proč by nemohl, když Masaryk si také přidal do svého jména příjmení své francouzské ženy. Novopečený ženich řekl, že jeho kamarádi žádné negativní reakce neměli, nelibě to však nesli jeho rodiče, ale nenechal si do toho mluvit. Aby neměli pocit, že se jich zříká, ponechal si právě proto i své původní příjmení. Dokonce se netajil názorem, že je feministicky založený a že nepovažuje za spravedlivé držet se čistě příjmení mužské linie. Jeho paní uvedla, že některé její kamarádky se daly slyšet, jak by se jim také zamlouvalo, kdyby jejich budoucí manžel přijal jejich příjemní a dodala, že sklidila i obdiv pro nekonformní přístup.

Nakonec mladá paní vystihla podstatu vyjádřením, že někde uvnitř cítila, že by bylo vhodné ponechat si své dívčí příjmení jako součást nově vzniklého se sňatkem, protože se pojí s její identitou. Její manžel ji podpořil slovy, že už před svatbou vydávala odborné publikace a také vlastní internetové stránky pod svým rodným příjmením, takže vše jim to dávalo i věcný smysl.

Jak vidíme na tomto zatím ojedinělém příkladu, je možné se jmény a příjmeními zacházet kreativně, a tím si tvořit život více na míru, než když lidé prostě bezmyšlenkovitě jen kopírují to, co se zažilo (možná už i přežilo) a oblečou si „cizí kůži“, v níž je jim následně těsno.

Zbývá se vyjádřit k poslední otázce, jestli se opravdu lidem změní život, když změní své jméno buď komplexně, nebo jenom dílčí část.

Mohu mluvit jenom ze svého pohledu numerologa a ze zpětné vazby od klientů, a tedy mohu říci, ano, změna jména může být ve výsledku neuvěřitelně přínosná. Vždyť se změní vibrace jména nositele. Samozřejmě, že k tomu, aby změna opravdu byla funkční, je předpoklad jít do toho s jasným záměrem, proč to chci, nebo spíše proč nechci takové či onaké jméno dále nosit. Pádným důvodem je, že se chce dotyčný viditelně z nějakého vážného důvodu distancovat od rodiny, či po rozvodu nechce žena už nosit příjmení manžela. I tak to nějaký čas trvá, že se změna manifestuje, než se projeví. Pokud jsou ve jmenném obrazci ničivá čísla, např. 40, 43, nebo jinak krajně nepříznivé kombinace, vždy se vyplatí vážně uvažovat o takové změně třeba jenom pravopisu, aby se podobně škodlivé vlivy odstranily. Ani názvy ulic (a popisná i orientační čísla) nejsou bez významu. Každé slovo má nějakou numerickou hodnotu, a tím také určitou charakteristiku. Co myslíte, proč si asi spisovatelka, numeroložka a astroložka Linda Goodmann (ová), tak pečlivě volila a následně numerologicky počítala názvy svých knížek?! Podobných příkladů najdeme kolem sebe povícero, například si jméno nechala změnit zpěvačka Lucie Bílá, Michal David a další.

Není název jako název, a platí, že jméno je osud.  Ze své praxe vím o několika příkladech, když změna jména či příjmení – a někdy stačí jedna jediná přidaná hláska nebo naopak odebraná – přinese člověku opravdu výraznou korekci do života.

Pokud se na mě někdo obrátí, že chce změnit své jméno nebo příjmení, musí přijít se svými vlastními návrhy, s nimiž více souzní. Slovo souznít je v celém tom procesu velice podstatné. Návrhy pak může numerolog propočítat, posoudit, vyřadit nevhodné a doporučit vhodnější. Není dost dobře prakticky proveditelné, aby numerolog vymýšlel za klienta, jak se má jmenovat. Kromě toho by to byl zásah cizí myšlenky a ruky do života a karmy jedince, a to je nepřípustné! A jak už jsem v některém ze svých článků na toto téma napsala, některé mladé maminky jsou ve své vnímavosti a otevřenosti ještě dál. Neopakují automaticky jména v rodině, ale přistupují k volbě intuitivně. Poznala jsem několik takových, které říkaly, že s děťátkem mluví a že jim vlastně dítě samo napovědělo, jak se má jmenovat.

Když tedy návrhy rodiče přinesou nebo pošlou, musím samozřejmě počítat více variant a hledat mezi nimi nejvhodnější s ohledem na příjmení, což je samozřejmě zdlouhavá práce, protože úplně nezatížené a bezproblémové varianty neexistují. A je to tak v pořádku, protože kdyby byly, člověk by se v životě nic nenaučil, nemusel by zdolávat překážky a překonávat a otesávat sám sebe.

Numerologie není všemocná a samospasitelná. Je to jeden z druhů poradenství, které bych snad mohla nazvat vlídnějším vyladěním pro život.  Konečná volba beztak spočívá na rodičích –  pokud jde o jméno jejich očekávaného potomka. Jde-li o dospělého, z variant si každý volí sám.

Ivana Inšana PÍHOVÁ