vloženo: 13. 01. 2021

Ústřední téma tohoto roku – síla ducha, kázeň, soustředění se, hloubka zkušeností = cesta k nalezení opravdové vnitřní svobody – tak by se dalo krátce popsat, o co poběží v tomto pětkovém roce. Níže si to osvětlíme podrobněji.

Nyní ještě krátké zastavení u předešlého roku. Všechny z nás, ať jsme chtěli nebo ne, nějakým způsobem poznamenal. Mnozí jsme si sáhli na své slabiny, mnozí až na jejich samé dno. Čtyřkový rok bych přirovnala k husté kaši, kdy ke každému dalšímu kroku chůze v ní bylo zapotřebí každičké molekuly kyslíku k nádechu, ber kde ber. Tedy vůle žít, chceme-li. Bylo to jako cesta neznámým,neprobádaným územím, kdy může z jakékoliv strany přijít cokoliv. Změny, které se na nás řítily, byly viditelné, citelné, hmatatelné. Nejprve se národ nezalekl; táhli jsme všichni za jeden provaz, pomáhali, kde a jak nám každému síly stačily, semkli jsme se. Potom přišel tvrdý zlom. Restrikce vládních nařízení, zejména a hlavně omezování svobody – ač bychom si to možná za nic nepřiznali – zamířily jako útok na naše lidské podprahové zkušenosti s otroctvím a zotročováním lidstva a manipulaci novodobých otrokářů, potažmo systémů, které lidstvo ujařmovaly ve prospěch vládnoucí menšiny! Asociace se současnou realitou jsou tak čitelné, až z toho mrazí. Lid, občané a vláda se oddělili.  Lid, občané, není houpá masa jedinců. Více či méně jsme prohlédli, jaká je s námi hrána hra. Jak jsme manipulováni, jak jsme těm „nahoře“ ukradení, jak starostlivost o naše zdraví jenom předstírají.

Vynucená karanténa, ponechme nyní stranou, jestli skutečně nutná a podložená (!) nás vrhla do izolace. Velmi škodlivý aspekt, člověk není stvořen žít jako sólista. K tomu všemi proudy šířený strach, zběsilá a zvrácená, cílená hysterie médií, která neměla (a nemá) obdoby ani viditelného konce, nám určitě nepřidala elán, potřebný k tomu, abychom snadněji zvládali nevyzkoušené situace. Naopak, vybudila obavy a strach, který byl, a je všudypřítomně citelný i viditelný. Nastartovaly se atavistické, sebezáchovné procesy. Kde kdo se ptal: co bude dál? Co s námi bude? Bude z nás to, co dovolíme, aby z nás kdosi udělal, je odpověď. Hned bych se zeptala, komu všemu tohle všechno slouží k prospěchu? Lidem určitě ne, to mi nikdo nenakuká. A to raději vůbec nezmiňuji vakcínu, podezřele nějak rychle vyvinutou, nevyzkoušenou, netestovanou, jež nepošla řádným a u vakcín obvyklým nutným mnohaletým vývojem a testováním, výzkumem účinků, natož těch vedlejších… Jako světýlko v tunelu nám občanům stále zůstávají ústavní práva uvedená v Listině základních práv a svobod a ta jsou nadřazena zákonu o „dobrovolném“ očkování. Podle Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy, jsou základní práva a svobody nezadatelné, nezcizitelné, neprolomitelné a především nezrušitelné. Nepíšu ovšem filozofickou úvahu ani vyčerpávající rozbor všech souvisejících hledisek, a tak se na tento vpravdě tenký led pouštět nebudu. Cílem tohoto článku je pohled numerologie na tento rok, rok 2021. Avšak věřte mi, že se jedno od druhého jen těžko odděluje.

Loňský rok tedy můžete pro tuto chvíli uzavřít slovy, že byl přelomový, ocitli jsme ve zlomovém bodu vývoje, kdy jsme přišli o četné své jistoty, o své komfortní zóny a do našich životů se vkradla, nejprve potichu a plíživě, nyní už zcela otevřeně, řada tušených či zcela neznámých veličin. Rok 2020, rok čtyřkový, rok mocného Uránia, projevil svou sílu bořit a ničit nepotřebné, aby na troskách a suti mohlo vyrůst něco nového. V tom je šance i otázka zároveň: co bude tím novým? Jakou podobu bude mít svět, který se nám mění před očima? Takovou jakou mu dají obyvatelé Země, nebo takovou, jakou nechají „páníčky“ vytvořit?

Jistěže si každý přeje při přechodu z roku na rok, aby ten nastávající byl lepší než předešlý a každý z nás k tomu má své individuální důvody;  je to přirozené. Nerada to píšu, ale musím. Obávám se, že čísla tohoto roku nám nepřinesou úlevu, z níž bychom plesali a úlevně tančili. Předesílám, že hodně moc bude záležet na nás, na každičkém z nás, jak se k výzvám tohoto roku postavíme. Doufám, že ten předchozí nás přece jenom něčemu naučil, něco nám dal a my jsme si to vzali a že toho využijeme ve svůj prospěch. Míním v lidský prospěch, o jiný ani nejde! Jak nám vzkázal náčelník kmene Hopi, je na nás, jestli projdeme branou, nebo spadneme do temné díry. Protože se nehraje, a to doslova, o nic menšího, než o budoucnost lidstva na této planetě. Jaká bude. Nemluvím o tom pověstném jednom procentu predátorů, kteří planetě vládnou, třímaje v rukách veškerou moc. Nemluvím ani o těch skrytých strukturách, o páté koloně, přímo či nepřímo napojené na vládnoucí menšinu, které (ony struktury ve vládách) plní úlohu užitečných blbců a ta samá moc, do jejíchž služeb se dali mnozí lidé naverbovat (za úplatu, slíbené výhody, vydíráním atd.), tak tatáž „moc“ je využije a pak je jako zmačkaný a nepotřebný hadr vyhodí. Proto bude (už je teď!) ten podíl a vklad každého z nás, z obyčejných lidí, tak nesmírně důležitý a významný. Hlas každého jedince se počítá; bez myriád kapek v moři by nebylo moře!

Pětka, která vznikne součtem číslic v letopočtu, je v základním charakteru oproti loňské čtyřce větroplach, kůň, který, když se splaší, pádí bezhlavě cestou necestou. Zkrotit jej a dát mu směr – usměrnit ho – dokáže jen zdatný jezdec, který umí a ví, co dělá a proč to dělá. Věřím, že rozumíte, co tím příměrem chci říci. Pětka má energii proměnlivou, nestálou, nerozhodnou, těžko uchopitelnou. Její „vlastností“ je vášeň pro pohyb a touha po cestování, po novém prostředí a po dobrodružství, ne však po dobrodružství jako prostředku k dosažení cíle, nýbrž dobrodružství pro dobrodružství. Ukvapenost je další „vlastností“ tohoto čísla stejně jako nutná dávka hyperkritiky ostatních a neschopnost ignorovat chyby ostatních. Symbolizuje svobodu a komunikaci. A jsme u jádra pudla; to jsou témata, která nás budou letos nejvíce zaměstnávat.

Začnu zase příkladem ze života; není projevem svobody, když pár vandalů si zamane klouzat se či bruslit na Červově a Černém jezeru na Šumavě a když je ochránce upozorní, že tam nemohou tyto činnosti provozovat a proč, div že ho za to nezlynčují (to se opravdu stalo). To není svoboda, jak si ti dotyční mylně po svém význam slova svoboda vykládají. Je to svévole a svoboda scvrklá na pouhou nevázanost, bezohlednost a projev přesně toho druhu výkladu svobody, že si lidi mohou dělat, co chtějí a jak chtějí. To je zvůle zpovykaných spratků, ne svoboda. To je ten splašený kůň, který letí impulzivně a bezhlavě někam, neví kam, hlavně že běží, aby se vyřádil. Cesta ke svobodě, k té vnitřní, protože ta má nejvyšší hodnotu, vede skrze kázeň, soustředění a využití nabytých zkušeností a intelektu. To je ten záměr, který zdivočelého koně zklidní a nasměruje ke smysluplnějšímu pohybu, než je zkratkovitý a chaotický úprk. Je to na vůli jezdce v sedle, jaký (za)dá koni směr! Jak ho ukázní!

Nezamykej mě, nepřivazuj mě, to je bojový pokřik pětky. Pětka má tendence bojovat velmi často a zvučně, nahlas reagovat na volání bojovníků za svobodu po celém světě. Je to cesta dramatická. Důraz na jiný přístup u pětky vyzývá k soustředění se na účel a smysl, tudíž ke kázni směřující ke vnitřní svobodě, ke zkušenosti a hloubce poznání. Vášnivě, svobodně, a třeba i dobrodružně, nicméně ukázněně!

Přepjatost, nervozita, dychtivost po vzrušení, vzplanutí pro něco –  nebývají zrovna dobrými rádci a vládci.  Chaotických projevů se zřejmě nezbavíme ani v tomto roce. Pětka je liché číslo, tudíž hbitější a jak už jsem řekla, pohyblivější. Její energetická povaha není nepodobná proměnám síle větru. Jednou mírný vánek, za chvíli bouře a vichřice. Dá se předpokládat, že věci naberou rychlejší spád, možná poběží i horempádem jako ten kůň. Budu nutné vzít zdravý rozum do hrsti a třímat otěže pevně v rukách. Bez soudnosti a rozumu se tohle nedá kočírovat.

Revolta, a i ty nejdivočejší projevy spojené se slovem svoboda, neskončily se starým rokem. A neskončí ze dne na den ani letos. Proces je už nastartovaný, podnícený a zatím nedobře osedlaný, roztříštěný. Za (tím) se z divokosti vývoje raduje kdosi v pozadí. Nálada ve společnosti není dobrá a všichni si umíme odvodit, proč není. I tenhle trend bude pokračovat, ono rozdělení lidí na „čeťáky a roubáky“…a soupeření o to, na čí straně je pravda. Nejednotnost je jako soudek s prachem, nejasné pokyny shora mířené dolů mi nápadně připomínají pohádkové krále z Pyšné princezny, který odvolával, co slíbil, a sliboval, co záhy poté odvolával. Nejistota, nejasné, neuspořádané řízení vysílané shora dolů vyvolává k tomu příslušnou odezvu; nejistotu, chaos a vzrůstající tlak.

Dalším úhlem pohledu na pětkový rok je ta část energie pětky, vztahující se ke komunikaci. To je tak široké a obsáhlé téma, které by vydalo na samostatné pojednání. Proto se přidržím jen základů. Umění komunikace pětky je orientované navenek, k lidem. Už dlouho vidíme, jak vypadat nemá. Opět je v tom chaos, někdy více, jindy méně viditelné vnitřní soupeření o moc a hlasy voličů a jakoby to nestačilo, zavání to jako zkažené vejce cizím zadáním; zalíbit se páníčkům. Faleš, podvodné praktiky, manipulace, ovšem, tu nemohu vynechat, ta k nevyzrálé energii pětky (bez kontroly zralým intelektem) rovněž patří – co jiného je jednostranné vymílání mozků veřejnosti, jehož jsme svědky?! Zakrytá ústa jako symbol nesvobody a jakýsi skrytý příkaz: držet huby. Zvykejte si držet hubu a krok. Jenomže, a tu budiž řečeno velmi důrazně, pětkový rok je přesně na toto a podobná omezení velmi háklivý! Chcete dráždit kobru bosou nohou? Prosím, poslužte si. Pak se ale nedivte. Znovu opakuji, přirozeností energie pětky je projevovat se navenek, a to dost hlasitě a nevázaně. Projevy nahromaděné agrese v lidech neustanou, budou pokračovat, dokud bude trvat důvod. Každá energie musí být projevena, musí si najít cestu ven a je vcelku jedno, jakou formou, pokud vytryskne pod tlakem. U pětky zejména. Není-li projevena, bobtná jako tlak v papiňáku a pak stačí málo, pojistný ventil vyletí a je „o zábavu postaráno“.

Žijeme v době protichůdných, nevyvážený informací, které zase plodí v mnoha hlavách zmatek. Letos více než v předchozím roce půjde o umění se v tom zorientovat, vyznat, a hledat v tom mišmaši pravdivou podstatu. Používat vlastní kritické myšlení a zdravý selský rozum. Nenechat se zmanipulovat. Tyhle vlastnosti (nebo um) patří také k vlivu pětky. Odlišný názor či postoj na jakoukoliv věc není desinformace, jak se nyní módně melduje a nálepkuje od rána do večera. Tady si dovolím použít úryvek ze slov Václava Klause staršího, který to takto vystihl: „Slovo desinformace je výrok užitečný pro totalitní společnost, v níž existuje jen jedna společná ´pravda´a všechno ostatní je dezinformace… Názor nemůže nikdy být desinformací. Kdyby názor byl desinformací, byla by desinformací i náboženská víra.“

„Ještě nikdy a nikde v historii se nestalo, že monopolizace jednoho jediného ´správného´ názoru by přinesla něco dobrého. Naopak; vytěsnění konkurence či alternativních názorů a idejí vždy nakonec vedlo a vede k úpadku, do slepé uličky či ke škodě,“ vyjádřil se hudebník a spisovatel Petr Štěpánek.

Zdá se být jasné, že pravda už zase chodí bosa a žebrotou. Všichni tomuto trendu obelhávání a zneužívání slov budeme nadále čelit v tomto roce „komunikace“, hledání pravdy, krocení neuvážených, zbrklých závěrů a jednání, v roce rozeznávání pravých významů slov svoboda a nesvoboda, závislost – nezávislost, v roce, který má na své straně vrozený intelekt (jen ho uchopit a nasměrovat správným směrem), vynalézavost a hbité uvažování a myšlení pětky, v roce plném pětkových protikladů.

Budeme stát o to hledat a nacházet a z nalezeného umět udělat správná rozhodnutí? Svoboda konečně také znamená i osvobození se od životních iluzí (!) a pout. Jedno je jisté; na některé věci si holt musíme přijít vlastní cestou i za cenu ztrát a omylů nejrůznější závažnosti, abychom zcela a úplně prohlédli.

V jistém pohledu se rok 2021 podobá roku 2012, „jenom“ pořadí dvojky a jedničky je prohozené.  Vzpomenete si, jak v roce 2012 lidstvo bláznilo s koncem světa? Lidé dělali zásoby, budovali úkryty a bunkry ve sklepení svých domů očekávaje apokalypsu. Poněkud po svém si společnost z mayského výroku vybrala jen jeho polovinu o konci světa a druhou část si nechala od cesty. Výrok zněl:konec světa takového, jaký jej známe! Takže jasně šlo o podobu světa takového, jaký jsme jej znali. A protože slova mají obrovskou moc, nebylo málo takových, kteří uvěřili, že po nás bude vskutku veta! Nebyla; avšak svět se měnil před očima a dnes, s letopočtem 2021, čelíme obdobné okolnosti, která je ovšem mnohem sofistikovanější, silnější, „pěkně“ s námi otřásá, stejně jako se základy všeho, na co jsme byli zvyklí. Některé její projevy evokují apokalyptické tendence. Znovu se vtírá neodbytná otázka; jak s tím naložíme? Uvědomíme si, procitneme, budeme dost vědomí na to, abychom zvládli účelně (nikoliv zbrkle a chaoticky) čelit nástrahám roku? Budeme mít dost duchovní síly, budeme zralejší a vědomější, než v roce 2012? Dojde nám dost včas, že žijeme ve zlomové době pro planetu i lidstvo a uchopíme věci do svých rukou? Staneme se tvůrci svého osudu, nebo ne? Nebo to necháme na jiných, aby to řešili po svém a za nás a tím se vzdáme zodpovědnosti za svoje životy? Odevzdáme svoji nesmírnou moc, moc ducha, falešným spasitelům lidstva? Uvědomíme si až na dřeň, že transformace nabrala rychlost a krocení divokých koní bude na pořadu dne? Projdeme branou, nebo slítneme do temné propasti? Necháme, nebo nenecháme se nachytat na podvody a plané sliby a řečičky pod rouškou našeho dobra?

To jsou některé otázky, na něž bychom měli hodně, ale hodně rychle najít odpovědi. Každý za sebe a všichni společně. Nepůjde to bez odvahy. Dokážeme ji jako lidstvo vykřesat ze sebe dost na to, abychom se ptali, co se skrývá za tou uměle vypuštěnou kouřovou clonou, prohlédnout tu nemravnou, zvrácenou hru a nastoupit jinou cestu? Začít existovat jako fungující celek, docílit, aby nás nezotročil nátlak, manipulace a tendenční, záměrně protichůdné a matoucí informace? Nebo naskáčeme dobrovolně do hluboké vody, a jako ti lumíci a sebevražedně se utopíme? Máme jako lidské bytosti obrovskou sílu a moc, jenom, žel bohu, si toho pořád nejsme dost vědomi. Proč? Protože pohodlnější je poslechnout, podřídit se, sklopit uši a zavřít ústa, než používat vlastní rozum. Jsme to my, každý z nás, kdo může svým životům vdechnout zcela jiný smysl, než je žít v područí čísi uzurpované moci.

A ještě, na samý závěr, mi napadají slova ředitele bradavické školy kouzel Brumbála: „Brzy přijde čas, kdy každý z nás bude musit volit mezi tím, co snadné, a co je správné.“

Uvidíme. Neztrácím víru ani naději. Neztrácejte ji ani vy. Lidstvo má naději i prostředky k vytvoření lepšího světa, než jaký se už ne v kulisách, nýbrž na otevřené scéně, rýsuje.

Všechno dobré ať vás po celý rok provází!

Ivana Inšana PÍHOVÁ