vloženo: 8. 07. 2023
Vážení a milí čtenáři,
dnes se po delší době vracím k psaní na svůj web. Ta přestávka v čase byla pro mne potřebná, ba přímo nutná a byla mi ku prospěchu. Potřebovala jsem odstup, odpočinek a využít čas pro sebe, starat se konečně také o sebe. V tomto ohledu jsem si byla hodně moc dlužna. To bych prozatím na úvod považovala za dostačující. Ještě než přejdu k samotnému tématu článku, musím ještě podotknout, že řečená odmlka nemá nic společného s covidem v žádné souvislosti významu a obsahu tohoto slova. Čímž jsem si právě teď vytvořila oslí můstek, protože o slovech, jejich významech a užití budu dále psát. Zkrátka, řeč bude o mateřštině. Neboť mateřský jazyk je duší národa. Každý národ by si svůj jazyk měl chránit, pečovat o něj a nenechat jej mrzačit.
Slova představují dar, dar přímo od boha. Veškerá naše magická moc se opírá o slova. Slova mají neobyčejnou sílu. Jakmile vyslovíme názor, jako bychom užili magickou formuli. Slovem můžeme člověka zranit i zradit, či ho povznést. Slovem lze člověka zaklít, nebo ho ze zakletí vysvobodit. Nevhodně zvolená slova mohou – a moje letitá praxe terapeutky tomu jen nasvědčuje, zanechat na duši dlouhodobě hluboké, bolestivé šrámy.
Do onoho času starání se o sebe jsem včlenila četbu. Hodně jsem četla, více než kdy jindy. Hodně jsem poslouchala dramatizace literárních děl či jsem se dívala na jejich filmová či televizní zpracování. Patřily k tomu i načtené knihy. Ve valné většině z tohoto výčtu zaznívala krásná, čistá čeština. Čím starší byla tato produkce, tím skvostnější byl i jazyk. A protože nežiji ve vakuu, samozřejmě mi nemohlo uniknout, jak se dnešní mluvené i psané slovo prezentuje do veřejného prostoru v míře povážlivě upadající. K tomuto zjištění mnohdy bohužel patří i špatná gramatika. Upadající jazyk predikuje úpadek národa.
Ledabylý přístup k mateřštině
Aby to nebyla jenom teorie, přejdu k příkladům. Nasbírala a vypsala jsem jich docela hodně; některé jsou přímo otřesné.
Slovo došlo se užívá tak často, až by jednomu z toho došel dech. V jednom čteném komentáři k jistému dokumentu během dvou minut zaznělo 4x. Došlo k sjednocení sil, namísto síly se sjednotily. Při prudkém nárazu došlo k oddělení zádi od trupu, namísto záď se oddělila od trupu. Došlo k nehodě, namísto stala se nehoda. Došlo k vážné situaci, namísto nastala vážná situace. Došlo k vítězství řady lidí, namísto řada lidí zvítězila. Došlo k vytvoření rozsáhlého labyrintu touto civilizací, namísto tato civilizace vytvořila rozsáhlý labyrint. I následující příklad z této skupiny prohřešků na rodném jazyku přímo popírá samu podstatu slova tvoření: …popis, který vrhal nové světlo na to, k čemu při ukřižování došlo, namísto …vrhal nové světlo na to, co se při ukřižování stalo či událo.
Není to jen ledabylost, ale i pohodlnost dát si při překládaní z cizích jazyků práci s převzatým textem. Nepřekládat otrocky, překládat správně do češtiny. Komentáře čtou často herci, u nichž bych předpokládala cit pro jazyk, a přesto čtou překlady otrocky a s chybami tak, jak je kdosi napsal. Dojít může například uhlí nebo mouka, dojít trpělivost, ale situace se stane, vytvoří, nadejde…a tak dále. Naše bohatá a krásná mateřština nepotřebuje pomocné slovo došlo, má dostatečnou zásobu naprosto výstižných sloves pro jakýkoliv děj či situaci! Nepotřebuje flikovat botu cvoky, když má k dispozici kvalitní materiál k nové botě.
Více než, více jak, kromě a mimo
I následující příklad je strašným nešvarem: více než většina populace…a ne více jak většina populace. Jde-li o srovnávání něčeho, vždycky je správně česky více (méně) NEŽ. Bohužel, toto pravidlo neznají patrně ani mnozí novináři, komentátoři a vůbec ti, kteří mluví k veřejnosti. Podobně se to má s užitím slov kromě a mimo, například u dopravní značky hlásající nějaké omezení, třeba kromě vozidel zásobování, nebo mimo vozidla zásobování. To je správné, a ne naopak. Chybné užití slov kromě a mimo se týká špatného užití pádů; kromě koho čeho (2. pád), kdežto mimo koho co (4. pád). Takže správně česly bude: Kromě uvedených argumentů, mimo uvedené argumenty.
Totéž – to samé, díky a kvůli
Totéž se dá říci o situaci, která…a ne to samé se dá říci. To samé je cizí tvar, cizí vyjádření převzaté například z angličtiny.
A ještě jednou na podobnou notu: užití výrazů díky a kvůli. Zatímco díky se vždy vztahuje k pozitivnímu smyslu, třeba díky tobě jsem se neutopila, tak výraz kvůli má vztah k negaci, například kvůli němu jsem nedorazil na schůzku včas.
Používání špatných pádů, třeba věta: Když byl současný premiér (kdo co = 1. pád) prezident (byl kým čím = 7. pád). Za tohle vyjádření by se měl dotyčný vrátit do základní školy. Tudíž správně česky má být: Když byl současný premiér prezidentem. Tak bych mohla snad do nekonečna pokračovat.
Užití tvarů sloves je asi taky pro mnohé tak zvanou španělskou vesnicí. Třeba tato výzva: „Kriminalisté se obrací na veřejnost s žádostí o pomoc.“ V tu chvíli mateřština úpí a naříká. Kriminalisté se obracejí (!), je to množné číslo. Obrací se seno, obrací se každá koruna v ruce, člověk se obrací k bohu, avšak lidé se obracejí k bohu! Bože!
Z jednoho komerčního rádia nedávno z moderátorových úst zazněla tato bota: „Nedávno jsem se tady rozplýval nad tím, že jsem neměl dlouho jahodové knedlíky.“ Tak tohle je přímo vražedné spojení významu slova rozplývat se s jeho negativním užitím. Pán zřejmě netuší, že rozplývat se nad něčím vyjadřuje stav blaženosti, radosti, spokojenosti. Jestliže neměl dlouho jahodové knedlíky, rozhodně to tedy nebyl stav spokojenosti, ale újmy. Újmu jsem z jeho vyjádření měla já.
Kdo nebo co je podmětem ve větě
Spoustu lidí vidí bezpráví – to je fakt hrůza hrůz. Přece spousta lidí vidí bezpráví, podmětem je zde slovo spousta (kdo, co). Jiné by bylo spoustu lidí jsme viděli všude kolem sebe.
Nebo další zhůvěřilost: Spoustu lidí, kteří šli do politiky. Jak vyplývá z předešlého, správně má věta znít takto: Spousta lidí, která šla do politiky.
Hodně často se chybuje v používání infinitivu ve slovesech zhlédnout a shlédnout. Správné užívání prvního tvaru se z je všude tam, kde chceme říci, že jsme něco viděli, například film, divadelní představení, výstavu a podobně. Zatímco u výrazu druhého s písmenem s na začátku je užití ve smyslu shlédnout z výšky, například z hradu, z věže, z okna, tedy podívat se shora dolů. Onehdy jsem tuhle notoricky opakovanou a bezmyšlenkovitě přebíranou a opisovanou chybu (opět užití bez rozmyslu) jednomu pisateli lehce vytkla. Už jsem to zkrátka nemohla vydržet. Nebylo to myšleno jako osobní útok na něj, což jsem mu i zdůraznila, ale jako obrana mateřského jazyka. Pán se urazil a od té doby mi nepíše.
Jako bodláky od lopuchu se v naší mateřštině uchytávají nové výrazy, které spisovná čeština nezná a nemá. Třeba slovo konstrukt. Co to jako je? Máme přece slovo konstrukce! Nebo tuhle jsem v poště opakovaně dostala psaní, které bylo v předmětu nazváno Oznam. Fakt jsem málem slítla ze židle. Jaký oznam, co to má být? Bylo to oznámení, samozřejmě. Nevím, co se v hlavách podobných pisatelů a autorů textů odehrává, nicméně je patrné, že prostě u toho nemyslí. Kdyby mysleli, nemohli by vymyslet ani konstrukt, ani oznam.
Vyskočila bych do stropu, když slyším nebo čtu třeba tohle: Žíla je přetrhnutá! Jak v tuhle chvíli určitě víte, věta má správně znít: Žíla je přetržená! Když už to lidi nevědí (asi fakt nechodili do školy), jak se co správně píše a vyslovuje (v tomto případě jde o změnu kmenové souhlásky), copak jsou navíc hluší, copak je to netahá za uši? Případně nebije do očí?
Jiná citace z veřejného média, míněná naprosto vážně, nešlo o přeřeknutí; naší dnešní hostkou (!) byla…následovalo jméno ženy – hosta.
Bohužel, úpadek mateřštiny je do nebe volající. Je vidět a slyšet všude kolem, je očividný ve všech oblastech života. Minimální úcta k mateřskému jazyku se jako infekce šíří snad už nekontrolovatelně znásilňovaná hlavně médii. Do éteru jsou chrlena slova bez rozmyslu, anebo naopak s rozmyslem maskovat reálné problémy (a tím od nich odvádět pozornost) do blyštivého pozlátka keců o ničem, do plytkých a bezobsažných rádoby líbivých frází. A lží.
Přeci jenom se najdou výjimky. Dívala jsem se na původní český dokument nazvaný Bílá hora, kronika povstání, vytvořený v roce 2022. Doprovodný komentář byl naprosto excelentní co do čistoty jazyka. K potěše ucha i duše vyzněl také komentář, tentokrát převzatý, k jednomu z dílů cyklu o životě zvířat v divočině. V tomto případě si očividně překladatel i editor dali záležet. Jde to, když se chce.
A tak si znovu závěrem zopakujme. Slova jsou neobyčejně silná, mají neobyčejnou moc, a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Mají účinek jako mantry, čím častěji se opakují, tím více jejich energie sílí. Dovedou vyvolat lásku, úctu, ale také zášť a nenávist. Jsou nástrojem moci. Jaké, to záleží na uživateli a jeho volbě. Na výběr jsou jenom dvě možnosti.
Neboť o tom, jací doopravdy jsme, nesvědčí naše schopnosti, ale naše volby, říká jedna z hlavních literárních, a posléze i filmových postav. Autor, který ji tuto repliku vložil do úst, byl velmi moudrým člověkem.
