vloženo: 18. 08. 2015

Nabízím čtenářům mých stránek zestručněný záznam z obzvlášť zajímavé terapie s kolegyní terapeutkou. Této metodě se říká cesta vědomí. Vědomí je veličina v nás neustále přítomná. Někteří si jsou toho vědomi a vnímají své vědomí, jiní jsou vědomí méně a někteří vůbec. Je to otázka individuální. Každý má určenu svou vlastní cestu, rychlost i potřebný čas. Všichni však máme potenciál dojít k vědomému vědomí, probudit je v sobě, a k tomuto probuzení slouží zkušenosti a prožitky. V každém z nás se hluboko uvnitř nalézá ohromný potenciál životní síly, jež dokáže zázraky. Jak píší Brandon Bays a Kevin Billett ve své knize Cesta Vědomí – Nová měna, z níž si dovolím ocitovat: „Tato síla a tvořivý talent umí odpovědět na naše nejhlubší otázky, inspiruje řešení našich nejtíživějších starostí, láska, schopná vše uzdravit, pokoj, který překoná veškeré hranice a překážky. Jakoby nám život při narození věnoval neviditelný cestovní pas se slovy: Jsi dokonalý, talentovaný, naplněný milostí. Přišel jsi na svět, aby ses stal součástí úžasného tance manifestace. Zasloužíš si svobodně, plně a vědomě žít v hojnosti. Zvu tě, abys jako součást svého života sloužil životu a pečoval o něj. Máš tolik co nabídnout, jsi pro tu práci více než kvalifikovaný, a život stále přijímá nové pracovníky.
Avšak v krátké době ztrácíme s tímto neviditelným cestovním pasem kontakt. Zapomeneme na pozvání, které nám život nabídl, a nedokážeme si vzpomenout, jak získat přístup k rozlehlé rozsáhlosti našeho potenciálu. Časem velikost naší bytosti ustoupí do pozadí. Nakonec svůj výjimečný talent, který je naší vnitřní přirozeností, úplně zapřeme, a celou svou bytostí se skrčíme. Nevyhnutelně nám pak připadá, že nás někdo nacpal do formy, která je nám malá, v níž se cítíme omezení, nebo dokonce uzavření.“ Konec citace.
Energie každého z nás, chcete – li duše, prochází koloběhem životů, reinkarnacemi, znovuzrozeními. Zrodíme se, uzrajeme, odložíme tělo (šat), aby duše mohla opět nabrat sílu pro příští zrod a další zkušenosti a vědomosti. To vše se děje pro proto, aby dosáhla moudrosti vesmírné, plodivé a tvořivé (kosmické) inteligence a mohla se navrátit tam, odkud přišla.

Hanka, 45 let, terapeutka

Sestup vědomí

31 let: Jsem na mateřské dovolené s Natálkou, mám velkou touhu poznat své životní poslání. Je mi sděleno prostřednictvím vize. Vidím centrum pro pomoc a rozvoj a později tam skutečně pracuji jako terapeut, formou slovní terapie i formou hudební.
21 let: Zatím je to nejkrásnější období mého života – mládí, volnost, finanční dostatek, hudba, společnost, zábava, kultura. Užívám si života.
11 let: Nerozumím tomu, kdo jsem. Napodobuji lidi okolo sebe, abych zapadla. Nevím, co se sebou, jsem odříznutá od své podstaty, téměř nic a nikdo nenaplňuje mé bytostné potřeby. Jediným světlým bodem v tomto období je hudba: hraju na housle a skrze hudbu ke mně probleskují záchvěvy zákonů Harmonie – jak té hudební, tak celkové, vesmírné. Zatím to nechápu, ale cítím, že je to svým způsobem hodně hluboké.
1 rok: K nikomu nepatřím. Naprosto chybí pocit lásky, radosti, jistoty, zájmu, přijetí. Jsem trochu apatická. Jsou uspokojovány jen potřeby mého fyzického těla, oděv, jídlo, hygiena, a tak dále. Nic víc.
3 měsíce: Jsem hodně „nevědomá“, mnoho času prospím a vnější svět mně moc nezajímá a nepřitahuje. Není nic, na co bych se těšila, na co, k čemu nebo ke komu bych se upínala, nebo ke komu či k čemu bych se mohla vztahovat. Cítím podivnou izolaci a prázdnotu.
Těhotenství a před porodem: Nechci se narodit! Vůbec se tam netěším a nechápu smysl života. V břiše u matky velmi často od ní cítím napětí, stres, strach. Zřejmě je vystavena velkým tlakům zvenčí. Jsou to velmi nepříjemné vibrace a nemohu se jim nijak bránit. Těžko si od nich mohu odpočinout. Snažím se jí uklidňovat, ale vůbec mně nevnímá, mám zřejmě příliš jemné vibrace.
Těsně před porodem: Nesmírně ohromná Síla mně sune směrem dolů, ven. Jsem vůči ní naprosto bezmocná. Drtí mi celé tělo, bolí to všude a nemohu nic dělat. Cítím se naprosto ovládaná něčím, co mně přesahuje.

Ve Světle

Doba těsně před narozením: Čekám, připravená na impuls k inkarnaci.

Doba mezi životy

Po předchozích životech odpočívám v „lázních“. Uvědomuji si chyby, které jsem udělala, probírám své činy, myšlenky a zhodnocuji, zda jsou v souladu s mým osobním plánem, nebo ne. Pak už jen odpočívám a je o mne postaráno, starají se andělé. Je to velmi úlevné, posilující, osvěžující. Uvědomuji si, že jsem jako malá občas s nimi komunikovala, ale dospělí, a životní okolnosti tento zázrak úplně převálcovali. Od doby přerušení kontaktu jsem se cítila velmi osamělá a chvílemi i zoufalá a ztracená…
V minulých inkarnacích jsem zcela zřejmě nezvládla úkol BÝT PLNĚ SAMA SEBOU. Slibuji si, že tentokrát už to určitě zvládnu, nedám se odradit ani přemoci okolnostmi a určitě musím vydržet. (Cítím, že předcházelo zřejmě několik „neúspěšných“ pokusů – životů.) Pokud to zvládnu, postoupím na další stupeň osobního vývoje.
Plány na další život se mnou probírají i vyšší duchovní bytosti, než jsou ošetřující andělé. Budu jim říkat Mistři. Ti mají na starost to, aby každá jednotlivá duše na své vlastní individuální cestě postupovala vpřed v souladu s plánem veškerého Stvoření.
Vysvětlujeme si, že si vyberu rodiče a širší rodinu, kteří nejsou zatím tak „vědomí“ jako já a tudíž mi poskytnou dokonalé podmínky k mému vývoji. Souhlasím a rozumím tomu. (Vůbec si neuvědomuji, jak budou tyto podmínky pro mě přetěžké, až na toto spojení a tento rozhovor „zapomenu“). Mým úkolem je respektovat sama sebe, své pocity, myšlenky, názory – cokoliv, i když ostatní na tom budou jinak. Nemám se s nikým srovnávat, posuzovat, jen si stát sama za sebou. Někdy budou chvilky, kdy je možné ustoupit. Ale je důležité rozeznávat, kdy ustoupit není možné, a to je jedině za podmínek, kdy bych měla samu sebe potlačovat a nechat sebou manipulovat!
Až patřičně moje sebeláska zesílí, začnu v životě postupně potkávat další bytosti, které jsou na podobné cestě jako já. Ale to ještě dlouho potrvá… (skutečně jsem první spřízněné duše začala potkávat po 20. roku života, ale více jich bylo spíše až po 31. roce života.) Čím víc budu zářit ze svého srdce, tím víc budu přitahovat ostatní duše, které budou chtít totéž.
První manžel bude nejspíše pokračovat v mém učení se sebelásce a sebeúctě. Nebudu ještě natolik vědomá, abych si byla schopná zvolit jiný protějšek. Nějaký čas budu po rozvodu sama a dále budu pracovat na svém vývoji. Pak potkám svého životního partnera, který je na vědomé duchovní cestě stejně jako já, spojíme svá Světla a budeme ukazovat cestu ostatním a pomáhat jim, pokud si nás zvolí jako své průvodce. Druhá polovina života bude pro mě výrazně radostnější. Budu žít naplno své životní poslání a tvůrčím způsobem vyjadřovat sama sebe, obklopena svými „blízkými dušičkami“.

S tímto vědomím se vracím zpátky do prenatálního období. Cítím vše stejně jako předtím, ovšem ve vědomí mám jasné spojení s mými průvodci a necítím se tak osamělá.
Přichází moment porodu. Naprosto zřetelně si uvědomuji, že tento okamžik je řízen „shora“ v souladu s plánem celého života. Je předem jasné, jak bude celý porod dlouho trvat a kdy je třeba udat první impuls. Výsledkem je přesně stanovený okamžik porodu, kdy jsou pro mě nejvhodnějším způsobem nastaveny energie, které mně budou provázet životem (můj životní – nativní horoskop je v souladu s mým životním plánem). Uvědomuji si ohromnou Sílu Života, která mi pomáhá na svět. Je to stejná síla, která pomáhá všem živočichům na svět, je to plodivá síla, zaručující přežití jednotlivých druhů, síla, díky které kvetou stromy a květiny, roste zelenina i vše ostatní. Tato síla je velmi tvořivá, a pokud jsme ochotni jí plně respektovat, náš život plyne v radosti, lásce, lehkosti, bez zbytečných starostí a omezování sama sebe i druhých. Požaduje po nás přizpůsobivost, pružnost zejména v myšlení, zvídavost, lehkost, nebojácnost, plné odevzdání. V opačném případě pak zažíváme různá omezení ve formě nemoci, neschopnosti pohnout se z místa, dlouhodobě neuspokojivých vztahů a podobně, které nás mají posunout v našem uvědomění pomocí prožitků. Všechno toto objemné poznání jsem obdržela najednou v jediném okamžiku.
Je mi jasné, že nemá smysl s touto silou v porodních cestách jakkoliv bojovat. Bude lepší se plně odevzdat. Sice cítím stále veliký tlak na celé mé tělo najednou, cítím i bolest. Ale tím, že nebojuji a plně vše přijímám, usnadňuji celý proces. A najednou jsem venku, oslňuje mně prudké světlo a já vůbec netuším, co se se mnou děje. Necítím žádné přátelské ani láskyplné přijetí, přivítání – jsem naprosto zmatená. Teď už si plně uvědomuji své spojení sama se sebou, s mými průvodci a se světem, odkud přicházím, a díky tomu daleko lépe snáším všechny pro mě nepříjemné okolnosti. Ani později a v dalších letech se vnější okolnosti výrazně nezlepšují, ovšem díky mému vědomí je vše snesitelnější.
Vím, že jsem si tyto okolnosti sama vybrala k lepšímu vývoji všech mých kvalit a vlastností, které potřebuji. Odpouštím všem cokoliv, co mi připadá být nespravedlivé či jinak těžké. Vím, že jsem úplně jiná než okolí a také vím, že je to tak v naprostém pořádku.
Děkuji Bohu za tuto skvělou příležitost, které se mi dnes dostalo. Děkuji, děkuji, děkuji.