vloženo: 2. 09. 2013

Tento příspěvek napsal opět sám život, je krátký, zato hodně výmluvný. Potvrzuje, co učí numerologie: jméno ani příjmení není pro srandu králíkům.

Vybrala jsem těchto pár řádků ze záznamu z psychoterapie. (viz Můj blog: Dělal jsem blbce, a ještě si za tu roli platil.)

A ještě jednoho velkého pochybení jsem se dopustil, že dcera nenosí moje příjmení. Jmenuje se po matce, a to je příjemní po jejím bývalém manželovi. Tehdy jsem nevěděl, jak hodně záleží na jméně a příjmení.

Zuby nehty jsem se bránil sňatku s matkou své dcery. A to jsem ke všemu ještě věděl, že to zkoušela na některé moje kolegy, kteří mi říkali, bacha na ni. Byl jsem v té době mladý, hmotně zajištěný, pro ni takzvaně dobrá partie. Měla z prvního manželství synka. Říkal jsem si, kluk potřebuje tátu… Vnitřní hlas mě upozorňoval, varoval, nedělej to. Přesto jsem ani neusiloval o to, aby dcera nosila moje příjmení. Dneska se na to dívám úplně jinak, jméno není jenom formalita na papíře. Dcera měla vědět, čí je dítě.“