vloženo: 11. 11. 2014
„Od rozvodu si pohrávám s myšlenkou, že si změním příjmení. Konečně jsem k tomu řešení dospěla a k přijatelné variantě jeho znění. Prosím tě, podívej se na to a napiš mi, co tomu říkáš, jak to tobě bude vycházet,“ poslala mi e-mailem zprávu moje někdejší posluchačka základního semináře školy Magie čísel a později i kamarádka.
Její návrh se opíral o přidání souhlásky r do příjmení. Drrnčelo mi v uších, jakmile jsem je vyslovila. Ani na pohled, napsané, nevypadlo vábně. Drnčivé příjmení mi k ní nesedělo. Je to jemná, drobná žena, s citlivou duší a značnou intuicí, zesílenou dvojkou v datu narození.
Dala jsem se do počítání a porovnávání obou variant, s jedním a se dvěma r. Samozřejmě včetně křestního jména, jinak to nejde. Celou osobnost zobrazují obě složky jména. A taky jsem musela brát v úvahu její datum narození.
Varianta jí navrhovaná dávala lepší výsledek než současná podoba jejího příjmení. Přesto jsem jí upozornila na zvýrazněné znění se dvěma r. „Nevadí mi to. Potřebuju to vyřešit formálně, abych se odlišila od příjmení po manželovi a abych dostala do vzorce jména lepší číselné vibrace,“ pověděla na to. Prostě to měla už promyšlené.
Zmínka o jejím někdejším manželovi mě vrátila vzpomínkou o několik let zpátky, kdy se Viven chtěla utopit v moři, a ukončit svůj život po té, kdy jí na dovolené manžel sdělil, že má jinou a že od ní odejde. (Lepší okamžik si vskutku načasovat nemohl). Když se jí to naštěstí nepodařilo, a Neptunova říše odmítla takovou oběť, začala etapu jiného utápění žalu: ve víně, flámech a nadměrném kouření. Pila o samotě, doma, kde na ni všechno padalo. Byla schopná vylézt z bytu třeba ve dvě ráno a jít si k benzínce koupit pití a cigarety.
Potom se objevila u mne na semináři pro ženy a posléze začalo naše společné usilování o to, aby se jí ZASE CHTĚLO ŽÍT. Individuální terapie zpočátku neměly příliš valné výsledky. Její zranění bylo bezbřehé, otevřené, krvácivé a ona nevědomě odmítala vystoupit z oceánu lítosti, zrady, ublížení. Celé svá já obětovala rodině, manželovi, dvěma dcerám, společnému budování bytu, chaty. Byla všem úplně oddaná a byla by i po kolenou lezla, kdyby tím mohla ztraceného partnera získat zpátky. Kromě rodiny „neměla“ nic, žádný záchytný bod, kterého by se v tom svém tonutí zachytila. Život se jí ze dne na den potopil jako Titanic po srážce s ledovcem.
Naštěstí tahle vývojová etapa je pryč. Ledovec odtál a ztratil něco na své hmotnosti, nebezpečí se stáhlo na otevřené moře, kde nebylo vidět. Jenomže nějaká rezidua tady zůstávala a čas od času se spodní proudění probudilo. Třeba jako nutkání mizet z rozlehlého bytu, kde jí každý pohled manžela připomínal. Ani na chatu nejezdila, protože jí spolu vlastníma rukama vystavěli. Jela tam poprvé po dlouhé době od rozvodu až se mnou, když jsem potřebovala klidné zázemí v přírodě já sama. Byla to dlouhá cesta, kterou ušla, než se znovu napřímila. Občas jsme se viděly a vypadalo to slibně. Dala se na speciální cvičení asánů pro ženy a rozkvétala. Byla radost na ni pohledět. Náš kontakt postupně pozbyl na své intenzitě, i když jsme si občas napsaly nebo si telefonovaly.
Jenomže Vivien otevřela a nalistovala další neznámou stránku své knížky života. Začala etapa ochutnávání bytí, jaké nikdy nevedla. Ve snaze ulovit někoho aspoň na jednu noc, aby nebyla sama. Aby jí někdo držel v náručí, aby měla pocit, že jí někdo potřebuje. Že se má ke komu přitulit. Zamilovávala se na potkání. Do čím dál mladších mužů. Deprese a morální kocoviny z toho si u ní podávaly kliku. Znovu se roztočil kolotoč událostí. Patřila do něj i autonehoda na dálnici, kdy jediné místo, které nebylo na jejím autě poškozené po nárazu do svodidel, bylo jenom to u řidiče. Vracela se tehdy unavená pozdě v noci domů a zase nevyslyšela svůj vnitřní hlas: zastav a odpočiň si. Jela dál. A tak se to stalo. Vteřinový spánek a náraz. Několik otoček naštěstí na v tu chvíli prázdné dálnici. Anděl strážný měl pohotovost, aby všechna ta potenciální jiná vozidla zdržel či odklonil.
Mohla tomuto zkvašenému mladému vínu. které se dralo ven za každou cenu, odzátkovat hrdlo láhve jenom ona sama: říct si o pomoc. Říct, už nevím, co s tím, nevím, jak dál. Ale neřekla, nesvěřila se. Až jsem se od jiných dozvěděla, co se děje, a to mě znepokojilo. No co, pokusím se. Při nejhorším mě odmítne, to přežiju, pomyslela jsem si u vědomí toho, že o pomoc si člověk má říct sám. To bývá těžké. Poslala jsem jí dopis.
Vivien mě neodmítla, naopak, postavila se k tomu čelem rozhodnutá „se polepšit“, jak se vyjádřila. A tak jsme navázaly, kde jsme přestaly. Požádala mě o konzultaci při návrhu její změny příjmení, já jsem toho využila a na základě její jmenné konstelace jsem ji „rozebrala na šroubky“ i jako psychoterapeutka.
Tady končí vzpomínka a jsme zase v tady a teď.
„Hrála jsem si s tím asi 14 dní, a teď potřebuju vědět, jestli mi to potvrdíš a doporučíš, nebo vyvrátíš. Jestli ano, jdu okamžitě na matriku se žádostí. Znám se, co neudělám hned, k tomu už se nevrátím,“ přiznala se.
V konstelaci vyšlo najevo, že ten Neptun (č. 7), který jí tenkrát odmítl přijmout do vln zapomnění, metaforicky řečeno dobře věděl, co dělá, tak právě ten jí posílá své dary, často skryté, které si musí najít doslova „pod vodou“, což neznamená nic jiného, než se pro ně hluboce ponoří do svého nitra. A dvojité Sluníčko č. 1 jí zahřeje, dodá potřebné teplo, inspiraci a posvítí na cestu, aby v sobě, a ne jinde, našla svou ztracenou jistotu a důvěru. Rozvrat v životě, ta její dvojitá salta nazad, které metala a metá bez jištění, je vlastně převrat a velká transformace osobnosti působící skrze č. 4 a planetu Uran. Zároveň ovšem dává do výbavy nové myšlenky a inspirace, a pokud je uchopí a přijme změny, jež přicházejí a přestane je brát jako nespravedlivé rány „boží“, bude mít naplů vyhráno. Tím si vytvoří pro sebe záchrannou síť. Síť proti pádům na tvrdou zem. Dvojkoví lidé, jako je Viven, se obávají každé možné ztráty klíči od bytu počínaje a ztrátou blízké osoby konče. Mají rády své jisté a změn se bytostně obávají. Přesto, či právě proto, jí její číslíčka vyzývají k probuzení duše halasnou andělskou trumpetou. Těžké období života, protože její motivací jako dvojky je: ne já sama, ruku v ruce s tebou změníme svět.
Po hospodách a v náhodných známostech tohle ale nenajde. To není její podstata, je to jenom póza, kterou zaujala, protože na sebe chtěla upozornit a protože toužila najít, co nenacházela. Na to je snad jediná rada: přestat znásilňovat situaci, přestat hledat, a pak teprve si tě to, co hledáš, najde samo. Až když tohle od sebe od-pustíš, když se od toho od-poutáš, staneš se opravdovou a nefalšovanou, může přijít k tobě něco pravého, nefalšovaného.
Hledáš své vnitřní kvality ŽENY, a tak sis okusila i krajní meze a polohy energie, jak svou ženskost projevovat. V příjmení psaném se dvěma r máš tuhle báječnou vibraci ukotvenou. Je na tobě, jak jí uchopíš a budeš s ní pracovat. Sama na to už přicházíš, jinak by sis tu práci s tvorbou příjmení nedala a mně ohledně toho neoslovila.
A jak jsem se tak epicky rozmáchla ve výkladu jejích čísel, přišlo mi přirovnání v obraze, které je sice známé, ale když ho vidíte skrze zpomalené záběry kamery, jako jsem to nedávno viděla já, je to zážitek. Ošklivá, žravá housenka nemá jakoby zdánlivě jiný program, než se přežírat. Když je dost tlustá, přestane přijímat potravu a začne se měnit v kuklu. Doslova poskytne své tělo k výživě kukly, která je dokonale stráví. Jedna forma zmizí, aby posloužila vzniku formy nové. Kukle. Tak pak žije z této podstaty a uvnitř tohoto kokonu se pomalu a tvoří forma třetí, motýl. Vznikne forma nová, vyšší a na svět vyletí krásný motýl. Proto je motýl symbolem transformace, dokonalé přeměny forem. Od tebe se teď čeká, až „strávíš“ jednu svoji část (housenku), tzn. bývalou Vivien, zakuklíš se, (období vyčkávání, zdánlivého klidu a tvoření). Pak teprve nastane doba zrodu motýla. To budeš ty ve své pravé podobě. Ve svém expresivním chování a vyjadřování neslyšíš sama sebe, nevnímáš se, překřikuješ vnitřní vědění rozumem, protože se bojíš toho, co nastává, protože je to neznámé, raději utíkáš a utíkáš, hledáš rozptýlení, lacinou zábavu, únik od sebe. Je načase se zakulit, moje milá. Jít do sebe. Počkat si na tu vnitřní krásu, která se ve skrytu ošklivé formy chystá oslnit svět. Ne ji jako Divoká Šárka projektovat navenek. To pak funguje spíš jako plašidlo, než lákadlo.
Poslední souřadnice v tvém novém obrazci dává mistrovské číslo 11 (a skrytě tvou číselnou vládkyni Lunu, č. 2). Je ukrytá v té 11 jako ty se ukrýváš v sobě. A ona si říká: Kde ta Vivein vězí? Proč nejde? Už jsi odhalila příčinu vnitřního pnutí č. 11, poznala jsi podstatu jeho náročnosti na mistrovství a jako zkoušený student zvládneš tuhle dvojitou vibraci. Kromě toho se v ní pojí obě energie – jak mužská, jangová, tak ženská, jinová. Tvým úkolem je naučit se existovat jako samostatná, celistvá žena, která nepotřebuje berličky jistoty, aby kráčela vznešeně a důstojně a přitom radostně. Třeba i všem výzvám vstříct.
Výsledek výpočtu obrazce je 24/6, čeká na tebe truhlice plná pokladu jako odměna za přestálé zkoušky, za vytrvalost a úsilí. Šetka je tady jako univerzální harmonizující energie a zastupuje tvou planetu Venuši, která tobě, jako Býku, vládne. Je symbolem souladu a krásy. Není se čeho bát.
Ano, udělej tu změnu příjmení, i tím se odlišíš od původní formy přijaté od manžela, dáš tím své osobě nový impuls. Potom bych ti poradila, abys oživila tuhle novou formu (mantru) tím, abys co nejvíce trénovala podpis s dvěma r, tím násobila tu vibraci. Třeba doma ve volných chvilkách, aby se změna mohla materializovat, ukončila jsem svůj rozbor.
Druhý den na to pozdě večer přišla od Viven SMS, kterou vám nyní ocituji, protože ukazuje, jak se k výše řečenému postavila, jak nechala promluvit svoji ženskou intuici a jak kreativně uchopila myšlenku na změnu:
Ahoj, má dobrá vílo, nutí mě to sdílet, tak ti píšu. Udělala jsem si dneska krásný rituál. Vyplnila jsem formulář pro matriku a podle tvé rady se snažila psaním materializovat nové příjmení. Než jsem rituál provedla, přišlo mi, co pro mě to R navíc znamená: RESPEKT k sobě i k druhým, RADOST ze života, z bytí, ROZHODNOST a v neposlední řadě ROZKOŠ být Ženou a cítit a rozdávat Lásku. Jsem vnitřně tiše šťastná a za to, že jsem se setkala s numerologií, vděčím nemálo tobě. Když nevíme, je nám promíjeno (možná), ale když dostaneme informace, máme je využít. Já jsem tohle měla udělat už dávno, chyběla mi odvaha, proto jsem se taky motala v kruhu. Teď věřím, že se všechno změní, už se mění právě teď, když ti píšu.
Pusa, smajlík, a několik neveřejných slůvek jen pro mě.
Moje reakce na její řádky: Jsi prostě nádherně úžasná, jak jsi to pojala! Mám pusu údivem a radostí spadlou na zem! Je to dokonalé, objevné, je to PRRŮLOM (taky s dvěma r). Kdybych měla co, naliji si sklenku a připiju si na nás obě!
Ivana Inšana PÍHOVÁ
