vloženo: 2. 02. 2014
Napsala mi jedna žena: „Pročítám si numerologický rozbor, který jste mi dělala před rokem a půl. Je to síla, tolik pravdy. Jen bych se chtěla zeptat, je nutné se měnit? Anebo nechat život zrát? Nevím si s odpovědí rady.“
Je to zajímavá otázka, taková filozofická. Myslím si, že má obecnější platnost, že se nutně nemusí vztahovat k jednomu konkrétnímu člověku.
Pokusím se odpovědět.
Začnu tím, co nám odhalí numerologická konstelace osobnosti. Slouží hlavně k tomu, abychom sami sebe uviděli z jiného úhlu, než jakého jsme schopni, protože každý máme o sobě svoji představu, z níž vycházíme. Představu, která nebývá autentická s tím, jací jsme doopravdy. Výsledky rozboru ukáží, o jaké své vlastnosti, dary a silné stránky se můžeme opřít, jaké rozvíjet tam, kde jsou latentní, nevyužité. Na druhé straně seznáme, kde máme slabiny, co nás brzdí, co máme na osobní úrovni zvládnout.
To nám zároveň poskytne jakýsi návod: mohu měnit jen to, o čem vím. Pokud se mi to nelíbí, mohu na tom zapracovat. Je to v MOJÍ MOCI. Například vyhnout se úskalím, zbytečným rizikům. Kdo je varován, nebývá zaskočen. Třeba mám v rozboru číslo, které napovídá, že jsou možné v tom či kterém životním období ohrožující, nečekané událostí a varuje, že se nemám snažit tento moment přeprat rozumem, ale naslouchat své intuici. Bylo by hodně pošetilé brát to na lehkou váhu. To by se nemuselo vyplatit, zatímco když budu obezřetnější a budu jednat v souladu se svým vyšším Já, nemohu pochybit. Budu vědoucí a připravená.
Člověk se asi úplně změnit nedokáže, nebylo by to ani žádoucí, protože každý jsme jedinečný, neopakovatelný originál. Co však změnit může a co je v jeho silách je posunout se v osobním vývoji dopředu. Třeba naučit se projevovat radost z každé maličkosti beze strachu, že záhy přijde rána osudu. Přijímat i nepříjemné věci, nebojovat, neboť boj nemá vítězů. Je-li něco mého a vychází to z mojí podstaty, tak přesto, že s tím nejsem spokojená, nebudu s tím bojovat, nebudu něčemu, co je moje, vyhlašovat válku, protože to je jako kdybych ji vyhlásila sama sobě. Nezapomínejme, že vnitřní boj s něčím nebo s někým se manifestuje záněty! Mnohem účinnější a perspektivnější je pokusit se pochopit, proč mi to vadí, z čeho vychází moje nelibost. Už to je krok k velké změně vnímání sebe sama, k porozumění sebe sama. Každý takový posun se projeví i ve větší míře pochopení a tolerantnějším přijímání ostatních. To je vývoj a růst, ona změna, které jsme každý z nás pánem.
Život každého z nás neustále prověřuje. Staví nás do nových situací, nebo mnohdy stejných či velmi podobných a čeká, co s nimi vyvedeme. Jak zareagujeme, jaký z nich uděláme výstup. Třeba ten, jestli už jsme opustili názor, že jsme oběti a že nás osud podvedl či dokonce se proti nám spikl. V tom vidím zrání života.
Čas zrání nám umožní pronikat k sobě do hloubky a skrze pochopení, k čemu slouží tzv. utrpení, odhaluje současně naše přednosti. Naši krásu. Jedinečnost i zranitelnost. Musíme k tomu často vyměknout skrze bolest, která je jako smeták karmických zátěží. Na karmické zátěže nás v rozboru také upozorní čísla a jejich význam. Díky tomu můžeme nahlédnout jiným pohledem na sebe, rodinné příslušníky, události v rodině, zdravotní zatížení rodiny. Uvidíme ty vazby. A s těmito informacemi pak můžeme naložit, jak uznáme za vhodné. Jestli je uchopíme konstruktivně a využijeme ve svůj prospěch ke zlepšení života, anebo jestli je necháme plavat a sami budeme dál plavat životem podle toho, jaký právě fouká vítr.
Takže rozbor nás rozebere, abychom viděli sebe i věci objektivněji, to přinejmenším.
Ivana Inšana PÍHOVÁ
