vloženo: 5. 02. 2013
včera jsme se rozloučili a já s bolestí v srdci ti píšu tenhle dopis, abych jí ulevila tím, že ji svěřím papíru, abych ti vyjádřila, jak moc jsem tě milovala a jak moc mi chybíš.
Navždy zůstane v mém srdci obraz, kdy jsem přišla do útulku pro pejsky, a když už jsem tam byla, nabídla jsem se, že půjdu některého venčit. Dali mi tebe, vlkošedého ovčáka, urostlého, i když v tom čase vyhublého na kost. Neměl jsi štěstí na páníčka, který tě dostal, když tě vyřadili z policejní služby. Trápil tě hlady a žízní, byls uvázaný u stromu a z hladu jsi okusoval nezralá jablka. Naštěstí – díky hodným a citlivým lidem, zasáhly úřady a tebe spolu s ostatními trpícími převezli do útulku. Vzpomínáš na tu fenečku, s níž jsme pak mnohokrát byli venku? Dostala se do dobrých rukou, ale ze stresu si pořád okusovala ocas až na kůži. Byla o hodně mladší, než ty, a protože taky hodně hladověla, nevyrostla. Zůstala malá a slabá. Tvoje výhoda byla v tom, že tě u policie pořádně krmili a mohl jsi vyrůst a vyvinout se v pořádného chlapáka. Jedině díky tomu jsi tohle příšerné období ustál. Jiná fenka z téhož příběhu po převozu do útulku zemřela na selhání ledvin. I tak vypadá důsledek „péče“ lidí. Přečtěte si pokračování článku »